Čtyři styly citové vazby: proč milujeme tak, jak milujeme

Proč jeden člověk potřebuje v blízkosti hodně ujištění, druhý naopak prostor, a třetí bere blízkost skoro samozřejmě? Velký kus odpovědi dává teorie citové vazby. Popisuje, že způsob, jakým se v dospělosti přibližujeme k druhým a jak reagujeme na odstup, není náhoda ani povaha, ale do velké míry se utvořil dávno předtím, než jsme o něčem takovém mohli přemýšlet.

Když tomu vzorci porozumíme, přestane spousta věcí ve vztahu vypadat jako naschvál nebo vada charakteru a začne dávat smysl. A hlavně: dá se s ním pracovat. Pojďme si projít čtyři základní styly citové vazby a to, co je za nimi.

Odkud se citová vazba bere?

Základ položili John Bowlby a Mary Ainsworthová v polovině 20. století. Sledovali, jak si malé děti utvářejí pouto s pečující osobou, a všimli si, že z toho, jak spolehlivě někdo reagoval na dětské potřeby, si každé dítě odnese jakýsi vnitřní odhad, co se dá od blízkosti čekat. Tomuto odhadu se říká vnitřní pracovní model a nevědomky si ho neseme do dospělých vztahů, kde ovlivňuje, jak snadno druhým důvěřujeme a jak reagujeme, když se cítíme ohrožení nebo odstrčení.

Důležité je hned na začátku říct, co styly vazby nejsou. Nejsou to škatulky, do kterých někoho jednou provždy zavřeme, ani diagnóza. Málokdo je čistě jen jeden typ, spíš u sebe najdeme převažující tendence, které se navíc můžou lišit vztah od vztahu i v čase. A hlavně se dají měnit, o tom níže.

1. Jistá vazba

Jistá vazba vzniká z opakované zkušenosti, že blízkost je spolehlivá: když jsem někoho potřeboval, většinou tam byl. Člověk s jistou vazbou bere blízkost i samostatnost jako slučitelné. Umí požádat o podporu, unese i odstup, a odstup partnera si obvykle nevykládá jako ohrožení. Neznamená to bezchybný vztah bez konfliktů, spíš základní důvěru, že spolu těžké chvíle ustojíme. Jistá vazba je i cíl, ke kterému se ostatní vzorce dají posouvat.

2. Úzkostná vazba

Úzkostná vazba se utváří tam, kde blízkost přicházela nespolehlivě, jednou vřele, jindy nepřítomně. Člověk se naučil být na odstup velmi citlivý a blízkost si pojišťovat. Odborně jde o hyperaktivační strategii: signály se raději zesílí, aby náhodou neušlo, že se druhý vzdaluje. Projevuje se to potřebou ujištění, silnou reakcí na odstup a strachem z opuštění. Podrobně se úzkostné vazbě věnujeme v samostatném článku.

3. Vyhýbavá vazba

Vyhýbavá vazba je v jistém smyslu opak té úzkostné. Vzniká z rané zkušenosti, že s emocemi si člověk musel poradit hlavně sám, a naučí se spoléhat především na sebe. Odborně jde o deaktivační strategii: když se přiblíží emoce nebo nároky na blízkost, systém je automaticky ztlumí. Navenek to vypadá jako odtažitost nebo chlad, ve skutečnosti je to ochrana. I vyhýbavé vazbě máme na webu samostatný článek.

4. Dezorganizovaná vazba

Dezorganizovaná vazba je nejsloženější. Vzniká tam, kde ten, kdo měl být zdrojem bezpečí, byl zároveň zdrojem strachu nebo byl hodně nevyzpytatelný, často v souvislosti s traumatem. Blízkost se pak pojí s protichůdnými signály zároveň: touhou po ní i strachem z ní. Člověk se může k partnerovi silně přiblížit a vzápětí ho odstrčit. Právě u tohohle vzorce bývá největší úleva i posun, když se pracuje s odborníkem. I jemu se věnujeme zvlášť.

Styl citové vazby není soud nad tím, jací jsme. Je to mapa toho, co jsme se o blízkosti naučili, když jsme byli malí. A mapy se dají překreslit.

Co když se dva styly potkají?

Vztah není jen součet dvou stylů, spíš tanec, který spolu utvoří. Nejznámější je dvojice úzkostného a vyhýbavého: jeden se přibližuje a shání ujištění, druhý couvá a shání prostor. Čím víc jeden tlačí, tím víc druhý ustupuje, a naopak. Tomuhle kruhu se říká pronásledovatel a unikající a spadne do něj spousta párů. Není vinou jednoho ani druhého, je to past, do které oba padnou společně, a úleva přichází, když pod povrchem oba zahlédnou stejný strach z toho, že v blízkosti nebudou v bezpečí.

Dá se styl vazby změnit?

Ano. Výzkum i praxe ukazují, že vazba není doživotní razítko, dá se posouvat směrem k většímu bezpečí, odborně se tomu říká získaná zabezpečená vazba. Neděje se to silou ani předsevzetím, ale nasbíráním nových zkušeností, ve kterých se blízkost pojí s klidem, ne s rizikem, ať už s bezpečným partnerem, v terapii, nebo obojím. Starý vnitřní odhad se pak pomalu přepisuje.

Dobrým prvním krokem k porozumění sobě je náš test citové vazby: neurčí o vás žádný verdikt, spíš pojmenuje vaše převažující tendence. A když chcete rozmotat konkrétní tanec ve svém vztahu, párová terapie je bezpečné místo, kde se dá zpomalit a uvidět, co se pod povrchem opravdu děje.

Otázky k zastavení

• Který ze čtyř stylů vám je nejbližší, když jste ve vztahu pod tlakem, a který je bližší vašemu partnerovi?
• Poznáváte ve svém vztahu tanec pronásledovatele a unikajícího? Kdo se obvykle přibližuje a kdo ustupuje?
• Vzpomenete si na vztah nebo období, kdy jste se cítili bezpečněji než jindy? Co tam bylo jinak?

Zdroje a doporučená četba

• John Bowlby: Vazba – zakládající dílo teorie citové vazby.
• Mary Ainsworthová: výzkum „neznámé situace“ a jednotlivých typů vazby u dětí.
• Amir Levine, Rachel Hellerová: Attached – styly vazby v dospělých vztazích.
• Sue Johnson: Držme se pevně – vazba jako klíč k párové blízkosti.
• Stan Tatkin: Wired for Love – jak spolu vycházejí partneři s odlišnými styly.