Adult attachment

Čtyři styly citové vazby, jak je většina lidí zná, pocházejí z pozorování malých dětí. Mary Ainsworth a její kolegové sledovali, co dítě dělá, když pečující osoba odejde a zase se vrátí, a chování se dalo roztřídit do několika skupin. U dospělých se ale ptáme jinak: dotazníkem na to, jak člověk prožívá blízkost v partnerství. A tam se ukázalo, že data sedí lépe na dvě plynulé škály než na pevné kolonky.

Mario Mikulincer a Phillip Shaver proto v tom, čemu se v odborné literatuře říká adult attachment, pracují s dvěma rozměry. Úzkostnost popisuje, jak citlivě se ozve strach z odpojení: jak rychle si člověk všimne odstupu a jak silně potřebuje ujištění, že vztah drží. Vyhýbavost popisuje, jak moc se blízkost a emoce raději ztlumí a jak snadné je spolehnout se na sebe místo na druhého. Nejsou to protiklady, každý je někde na obou škálách zároveň.

V tomhle pohledu není jistá vazba pátá škatulka, ale spíš poloha nízko na obou rozměrech: blízkost se dá přijmout a odstup nemusí znamenat ohrožení. A protože jde o škály, ne o razítko, může se poloha lišit vztah od vztahu i v čase a postupně se posouvat, jak člověk sbírá nové zkušenosti s blízkostí. Mnohým párům pomáhá tenhle jazyk už tím, že nahradí otázku „jaký kdo je“ otázkou, co se v nich při odstupu spouští a jak na to spolu reagují.