Citová vazba (attachment)
Citová vazba je hluboký vzorec toho, jak navazujeme blízké vztahy – utvořený v raném dětství podle toho, jak spolehlivě reagovali pečující dospělí. V dospělosti se promítá do partnerství: do míry důvěry, žárlivosti, potřeby blízkosti i strachu z ní.
Teorii citové vazby založil britský psychiatr John Bowlby; jeho spolupracovnice Mary Ainsworth ji podložila experimentem zvaným „Neznámá situace“ (Strange Situation), z něhož vzešly styly bezpečný, úzkostný a vyhýbavý. Čtvrtý, dezorganizovaný styl popsali později Mary Main a Judith Solomon.
Rozlišují se čtyři základní styly: bezpečná vazba a tři nejisté (úzkostná, vyhýbavá a dezorganizovaná). Nejistý styl není diagnóza ani osud – je to naučená strategie, která kdysi dávala smysl. V dospělosti se dá s vazbou pracovat a směřovat k tzv. získané bezpečné vazbě.
V partnerství se vazebné styly typicky „zaháknou“: úzkostnější partner se dožaduje kontaktu, vyhýbavější se stahuje – a každý tím potvrzuje obavy toho druhého. Porozumění tomuto tanci je často prvním krokem ke změně.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
