Mentalizace (podle Fonagyho)
Mentalizace je schopnost vnímat sebe i druhého skrze duševní stavy – rozumět tomu, že za chováním stojí pocity, přání, obavy a záměry. Psychoanalytik Peter Fonagy jí popsal jako umění „vidět sebe zvenčí a druhého zevnitř“; je to jeden ze základních kamenů bezpečných vztahů.
Mentalizovat znamená za partnerovým odseknutím nezůstat u holého faktu „byl protivný“, ale ptát se, co se v něm asi děje – možná se bál, styděl, byl unavený. Zároveň to znamená vidět i sebe: rozpoznat, že moje prudká reakce vyrostla z mého vlastního strachu, ne jen z toho, co udělal on. Je to schopnost držet v hlavě dvě mysli najednou, svoji i tu druhého, a nezaměňovat je.
Fonagy ukázal, že mentalizace se rodí v raných vztazích: dítě, jehož vnitřní svět někdo laskavě „četl“ a zrcadlil, se učí číst sám sebe i druhé. Není to ale pevná daná schopnost – v klidu mentalizujeme snadno, ve stresu a zahlcení se prakticky vypíná. Právě v hádce, kdy bychom porozumění potřebovali nejvíc, sklouzáváme k domněnkám a čtení myšlenek („dělá to schválně“).
Dobrá zpráva je, že mentalizace se dá posilovat: zpomalit, být zvědavý místo jistý, ptát se místo předpokládat a připustit, že se v druhém (i v sobě) mohu mýlit. Pár, který spolu umí mentalizovat, se dokáže i po nedorozumění vrátit k sobě, protože za chováním hledá člověka, ne nepřítele.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
