Koregulace
Koregulace je proces, při kterém dvě nervové soustavy vzájemně zklidňují jedna druhou – klidná přítomnost druhého člověka pomáhá stáhnout naše nabuzení dolů. Než se dítě naučí uklidnit samo, uklidňuje se přes dospělého; v páru tuto schopnost neztrácíme, jen ji používáme navzájem.
Lidský nervový systém není stavěný na to, aby se se stresem vyrovnával jen sám. Už kojenec se uklidní, když ho chová klidný rodič – jeho tep, dech a hlas doslova „naladí“ dětskou soustavu zpět do bezpečí. Tato schopnost nás neopouští: i jako dospělí se v přítomnosti klidného, vstřícného člověka snáz vrátíme do okna tolerance. Dotek, měkký tón hlasu, oční kontakt a prosté „jsem tu s tebou“ působí rychleji než jakýkoli argument.
V páru je koregulace tichým motorem bezpečí: partneři, kteří se umějí navzájem zklidnit, zvládají konflikty líp a rychleji se po nich vracejí k sobě. Funguje to ale jen tehdy, když aspoň jeden zůstane dostatečně v klidu – když se oba vzájemně rozjitřují, jde o opačný proces (koeskalaci). Proto se vyplatí umět nejdřív zklidnit sám sebe a teprve pak nabídnout klid druhému.
Schopnost koregulovat se dá pěstovat: zpomalit dech, ztišit hlas, přiblížit se místo odtažení, nabídnout dotek se souhlasem druhého. Nejde o to problém hned vyřešit, ale nejdřív spolu vydechnout – teprve zklidněný nervový systém má přístup k empatii a rozumu.
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
