Regulace rizika ve vztahu
Regulace rizika popisuje, jak lidé ve vztazích zacházejí s hrozbou odmítnutí. Kdo si je jistý, že si ho partner cení, dovolí si víc blízkosti. Kdo pochybuje, sáhne po sebeochraně: stáhne se, zlehčí, co cítí, drží témata na povrchu. A tím si často vyrobí právě ten odstup, kterého se bál.
Model popsali Murrayová, Holmes a Collinsová (2006). Východiskem je střet dvou zájmů: chování, které vytváří naplňující vztah, tedy otevřenost a připuštění závislosti, zároveň zvyšuje riziko zranění.
Nepříjemný paradox je v tom, že sebeochrana se nejsilněji zapíná u lidí, kteří by blízkost potřebovali nejvíc. Autoři to popisují jako sebenaplňující se předpověď. Nejde přitom o chybu ani slabost, ale o ochranu, která se kdysi osvědčila. Stažení a chlad proto nemusí znamenat, že druhému nezáleží. Někdy znamenají pravý opak.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
