Seberegulace
Seberegulace je schopnost zůstat u toho, co se ve mně děje, i když se zvedne silná emoce, a nenechat se jí úplně unést ani se od ní úplně odpojit. Není to klid ani sebeovládání, spíš prostor mezi vlnou a tím, co s ní člověk udělá.
Když nervový systém vyhodnotí situaci jako ohrožující, obvykle sáhne po jedné ze dvou obran: buď po zrychlení (hlas jde nahoru, slova jdou dřív než myšlenka), nebo po zpomalení a odpojení (věcný tón, ticho, otupení). Seberegulace neznamená ani jednu z těch krajností potlačit. Znamená si jich všimnout dost brzy na to, aby zůstala aspoň malá volba, co dál.
V párové terapii bývá seberegulace první dovedností, kterou se každý z partnerů učí sám za sebe, ještě než se pár pustí do společných témat. Rozhovor o něčem bolestivém totiž potřebuje dva lidi, kteří u toho vydrží být. Bez toho se domluva rozpadne dřív, než se stihne uzavřít.
Seberegulace se často pojí s koregulací, tedy s uklidněním, které přichází z blízkosti druhého člověka. Nejde o protiklady. Kdo se umí aspoň trochu zklidnit sám, dokáže obvykle i lépe přijmout uklidnění od partnera, a naopak.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
