Nesoulad libida: co dělat, když se vaše touhy míjejí

„On chce skoro pořád a já skoro nikdy. Cítím se jako špatná partnerka.“ Veronika to u mě v pracovně řekla rychle, jako by tu větu chtěla mít co nejdřív za sebou. Šimon se díval z okna a dlouho mlčel. Pak řekl něco, co ji viditelně zaskočilo: „Já už se o nic nesnažím. Ne z trucu. Prostě jsem nemohl unést další ne.“ Přestal se jí dotýkat před třemi měsíci – a Veronika, která si od jeho dotyků tolikrát oddechla, teď s údivem popsala, že ji to zabolelo víc než všechny jeho pokusy dohromady. Nesoulad v míře touhy je trápení, které v párové terapii slýchám možná nejčastěji ze všech. A málokdy je jeho jádrem rozdíl sám. Jádrem je kruh, který se kolem něj roztočí. (Veronika a Šimon jsou smyšlení, složení z mnoha dvojic, které jsem v pracovně potkal. Ale tenhle tanec zná v nějaké podobě skoro každý dlouhodobý vztah.)

Rozdíl v touze není porucha

Úplná shoda v míře touhy je spíš výjimka než pravidlo. Skoro každý dlouhodobý pár zažívá období, kdy jeden touží víc a druhý méně, a role se v čase střídají – po dětech, při nemoci, pod pracovním tlakem. Je užitečné vzdát se představy, že existuje jedna „správná“ frekvence. Kanadská psycholožka Amy Muise s kolegy v roce 2016 na velkém vzorku párů ukázala zajímavou věc: spokojenost a životní pohoda rostou s častějším sexem jen do určité míry – zhruba do jednoho sblížení týdně – a dál už nestoupají. Víc tedy neznamená automaticky lépe. Neexistuje norma, které je potřeba dostát; existuje jen to, jak je dvěma konkrétním lidem spolu. A to se dá hledat společně, místo aby jeden hledal chybu na druhém nebo na sobě.

Nejvíc nebolí rozdíl v touze. Bolí příběhy, které si o něm každý z partnerů potají vypráví.

Kruh, který bolí víc než rozdíl sám

Podívejme se, co se mezi Veronikou a Šimonem doopravdy dělo. Šimon neinicioval z přebytku energie – inicioval čím dál častěji proto, že v něm každé odmítnutí probouzelo otázku, kterou by nahlas nikdy nevyslovil: jsem pro tebe ještě muž? Sex pro něj přestal být radostí a stal se testem vztahu. Jenže přesně to Veronika cítila – že už nejde o ni, ale o důkaz – a její tělo se zavíralo tím pevněji. David Schnarch celý život opakoval, že touha potřebuje svobodu: z povinnosti, z vděčnosti ani ze strachu se nerodí. Čím víc Šimon naléhal, tím míň prostoru pro chuť Veronice zbývalo. A když se pak stáhl úplně, nevzniklo uvolnění, ale nová rána: Veronika v jeho tichu slyšela „už o tebe nestojím“. Sue Johnson by řekla, že jeho naléhání i jeho rezignace byly dvě podoby téhož vazbového protestu – a že oba celou dobu toužili po jednom: cítit se tím druhým chtěný.

Když tenhle kruh nakreslíme na papír, stane se v pracovně skoro pokaždé totéž: pár si poprvé přestane připadat jako žalobce a obžalovaný. Iniciování totiž nebývá jen o sexu – je to zástupná otázka po vlastní žádoucnosti. A odmítnutí nebývá odmítnutím osoby – je to reakce na tlak, únavu nebo kontext, který chuť dusí. Společným nepřítelem přestává být ten druhý a stává se jím kruh.

„Ne teď“ není „nikdy“

Velká úleva přichází s poznáním, které popsala sexuoložka Emily Nagoski: partner s nižší touhou často funguje odezvově – chuť se u něj nerodí předem, ale až v příjemném a bezpečném kontextu. Veronika není rozbitá ani vyhaslá. Její touha jen potřebuje jiný začátek: klid, nepřítomnost tlaku, tělo, které se necítí zkoušené. Jenže právě tenhle kontext kruh dávno otrávil – každý dotek se stal potenciálním začátkem testu, a tak se Veronika naučila uhýbat i objetím, o která vlastně stála. „Teď hned nemám chuť“ tedy neznamená „nikdy nebudu chtít“ ani „nestojím o tebe“. Znamená „potřebuji jiný začátek“. Když to oba pochopí, přestane být každé jednotlivé „ne“ zraněním a stane se informací o tom, co k probuzení touhy chybí.

Dost dobrý sex

Američtí sexuologové Michael Metz a Barry McCarthy popsali na základě práce s tisíci párů model, kterému říkají „good enough sex“ – dost dobrý sex. Dlouhodobě spokojené páry podle nich spojuje jedna nenápadná dovednost: vzdaly se ideálu, že každé sblížení musí být vydařené. Počítají s tím, že sex je kolísavá společná zkušenost – někdy hvězdná, někdy vlažná, někdy se nepovede vůbec – a žádná z těch podob není katastrofa ani diagnóza vztahu. Zní to skromně, ale je v tom paradoxní síla: teprve sex, který smí být nedokonalý, přestává být zkouškou. A tam, kde se nezkouší, se touha odvažuje zpátky.

Veronika se Šimonem zkusili experiment, který zprvu zněl absurdně: na šest týdnů sundali sex úplně ze stolu. Dovolené bylo všechno ostatní – dotek, objetí, ležet u sebe – ale bez pokračování, a to ani kdyby oba chtěli. Šimon nejdřív protestoval, že tím jen posvětíme stav, který ho trápí. Pak si ale všiml něčeho, co ho zaskočilo: Veronika se ho začala dotýkat sama. V kuchyni, na gauči, jen tak. „Poprvé po letech jsem věděla, že objetí je jen objetí,“ řekla později. „A najednou jsem ho chtěla.“ Nesoulad tím nezmizel – jejich touhy se nejspíš nikdy nesrovnají do stejné výšky. Ale kruh se zastavil. A dva rozdílní lidé se v tom tichu po něm zase začali potkávat.

Když smí být blízkost jen blízkostí, přestane být zkouškou. A teprve tam, kde se nezkouší, se touha odváží zpátky.

Co některé páry zkoušejí

• Vynést téma z ložnice: mluvit o touze v klidu, na procházce nebo u kávy, ne ve chvíli, kdy je jeden právě odmítnutý. Mnozí říkají, že už samotná změna místa změní tón.
• Můžete si každý položit svou tichou otázku – ten s nižší touhou: bráním se sexu, nebo tlaku? Ten s vyšší: chci teď sex, nebo ujištění, že jsem chtěný? Odpovědi bývají překvapivé.
• Někdo si pochvaluje zaměřit se na kontext místo frekvence: ubrat večer spěch, obrazovky a nedořešené napětí a všímat si, co to s chutí udělá.
• Jiní zkoušejí na čas rozšířit repertoár blízkosti o doteky, které nikam nevedou – jako Veronika se Šimonem. Ať je to spíš pozvání než předpis; každý pár potřebuje své vlastní tempo.
• A pokud se točíte ve stejné smyčce léta, může být dobrým krokem přizvat párového terapeuta nebo sexuologa. Není to důkaz selhání – za rozdílem v touze se často skrývá něco dalšího, nevyřčená křivda nebo staré zranění, a to se snáz rozplétá ve třech.

Zdroje a doporučená četba

• Emily Nagoski: Come As You Are (česky Jak fungujeme) – responzivní touha a rozdíly v libidu.
• David Schnarch: Passionate Marriage – nesoulad touhy jako otázka diferenciace a svobody.
• Michael E. Metz a Barry W. McCarthy: Enduring Desire – model „dost dobrého sexu“ v dlouhodobých vztazích.
• Sue Johnson: Love Sense (česky Láska a její tajemství) – sexualita a citová vazba, když se touhy míjejí.
• Amy Muise a kol. (2016): Sexual Frequency Predicts Greater Well-Being, But More Is Not Always Better – výzkum vztahu frekvence a spokojenosti.

Otázky k zastavení

• Když mezi vámi naposledy zaznělo „ne“ – jaký příběh jste si o něm v duchu vyprávěli? A ověřili jste si někdy u druhého, co znamenalo doopravdy?
• Co u vás touhu nejspolehlivěji tlumí – a kolik z toho váš partner ví?
• Kdyby dotek mezi vámi na čas nemusel nikam vést, co by se změnilo? A co by vám to možná dovolilo?