Domluvené a nemonogamní vztahy: co obnášejí a čemu se přiučit i v monogamii

Nela to vyslovila na procházce, po měsících odhodlávání: „Chtěla bych si přečíst něco o otevřených vztazích. Ne že bych chtěla hned něco měnit. Jen o tom přemýšlím.“ Adam se zastavil uprostřed cesty a tři dny skoro nepromluvil. Když ke mně přišli, položil hned v úvodu otázku, kterou celou dobu nosil v hrudi: „Znamená to, že mě chce opustit?“ A Nela, tiše: „Znamená to, že ti poprvé říkám celou pravdu o sobě. A doufala jsem, že ji uneseš.“ Sotva se v hovoru objeví slova jako otevřený vztah nebo polyamorie, mnoha lidem naskočí obrázek chaosu a nevázanosti. Skutečnost bývá překvapivě opačná – ale k tomu se dostaneme. (Nela a Adam jsou smyšlení, složení z mnoha párů. Rozhovor, který spolu vedli, ale zná v nějaké podobě víc dvojic, než by se na první pohled zdálo.)

Co konsenzuální nemonogamie je a co není

Klíčové slovo je konsenzuální – s vědomím a souhlasem všech zúčastněných. Tím se tato uspořádání zásadně liší od nevěry, kterou definuje právě porušení dohody a utajení. Podob je celá řada: otevřený vztah, kde má pár primární pouto a intimní kontakty mimo něj; polyamorie, kde člověk udržuje víc citových vztahů zároveň; vztahová anarchie, která odmítá předem daný žebříček důležitosti. Společné mají jedno: pravidla nevznikají mlčky podle zvyku, ale výslovnou domluvou. Adam si při první konzultaci ulevil už jen tím, když slyšel, že Nela nemluví o podvádění – mluvila o uspořádání, které by muselo vzniknout jedině s ním, ne za jeho zády.

Stejně důležité je, co nemonogamie není: lék na krizi. Otevřít pouto v naději, že to zalepí trhliny, obvykle problémy jen zvětší – do křehkého vztahu se pustí ještě víc nejistoty, než kolik unese. Funguje naopak tam, kde je základní vztah pevný a partneři mají dost bezpečí a komunikačních dovedností, aby náročnost takového uspořádání unesli.

Nemonogamie nestojí na volnosti. Stojí na dohodě – a dohoda je práce, které se nevyhne žádný vztah, ani ten výhradní.

Na čem taková uspořádání stojí

Terapeutka Jessica Fern v knize Polysecure propojila konsenzuální nemonogamii s teorií citové vazby – a její pohled vysvětluje, co se dělo v Adamovi na té procházce. Jeho panika nebyla malichernost ani majetnictví. Byla to vazbová otázka v nejčistší podobě: jsem nahraditelný? Když mi řekne, že jí nestačím, kdy odejde? Fern ukazuje, že nemonogamní uspořádání fungují jen tam, kde si partneři umějí dávat bezpečí i uprostřed nejistoty – kde vazba unese, že druhý má svůj svět, a nerozpadne se z toho. Klíčové dovednosti jsou tedy stejné jako v každém zralém vztahu, jen vystavené většímu tlaku: sebereflexe, práce se žárlivostí, jasné a opakované vyjadřování potřeb a hranic, spolehlivost. Kdo je nemá, tomu se v otevřeném uspořádání rozpadne totéž, co by se mu dřív nebo později rozpadlo v monogamii – jen rychleji.

Žárlivost jako informace, ne jako selhání

V nemonogamních komunitách se žárlivost nebere jako nepřítel, kterého je třeba potlačit, ale jako signál, který se má vyslechnout. Za žárlivostí se zpravidla skrývá nenaplněná potřeba nebo strach – potřeba ujištění, obava ze srovnávání, strach z opuštění. Práce s ní nespočívá v tom ji zakázat, ale rozklíčovat, o čem vypovídá. Když se Adam přestal za svou žárlivost stydět a začal ji poslouchat, našel pod ní něco překvapivě konkrétního: vzpomínku na to, jak snadno ho kdysi vyměnila první velká láska, a nikdy nevyslovenou potřebu slyšet od Nely, že je pro ni první volba – ne poslední zbylá možnost. Existuje i pojem compersion, radost z partnerovy radosti, i když pramení odjinud – protipól žárlivosti, který se podle zkušeností mnoha lidí dá do jisté míry pěstovat. Ale nezačíná se u něj. Začíná se u vyslechnuté žárlivosti.

Co říká výzkum

Předsudek říká, že takové vztahy jsou nutně povrchnější nebo nešťastnější. Data ho nepotvrzují: psychologové Alicia Rubel a Anthony Bogaert v roce 2015 prošli dostupné studie a shrnuli, že lidé v konsenzuálně nemonogamních vztazích vykazují srovnatelnou spokojenost, závazek i psychickou pohodu jako lidé monogamní. Rozhodující tedy nejspíš není samo uspořádání, ale to, co v něm umíme: kvalita komunikace, dodržování dohod a péče o bezpečí všech zúčastněných. Což je zjištění, které se netýká jen nemonogamie – týká se každého z nás.

Čemu se může přiučit i monogamní pár

• Pravidla je lepší vyslovit než mlčky předpokládat. I monogamní věrnost má nejasné okraje – co je ještě v pořádku a co už ne? Můžete si zkusit každý zvlášť napsat, co pro vás věrnost znamená, a porovnat to. Páry, které to zkusily, bývají překvapené, jak se jejich seznamy liší.
• Žárlivost se dá číst jako mapa potřeb, ne jako důkaz vlastní malosti. Otázka „co za tím pocitem je?“ vede dál než sebeobviňování.
• Bezpečí se buduje slovy i činy, opakovaně. Spolehlivost a ujišťování nejsou samozřejmost, kterou lze jednou provždy odškrtnout.
• Autonomie a blízkost se nevylučují. I ve výhradním vztahu partnerům prospívá vlastní prostor a svět, který úplně nesplyne s tím společným.
• O intimitě a touze se dá mluvit přímo. Dovednost, bez které nemonogamní páry nepřežijí, prospívá každému vztahu – a dá se trénovat po malých krocích, ne najednou.

Jak to dopadlo s Nelou a Adamem

Možná vás to překvapí: Nela s Adamem svůj vztah nakonec neotevřeli. Po měsících rozhovorů Nela zjistila, že to, co hledala, nebyl další partner – byl to prostor a vlastní svět, který se jí ve vztahu postupně ztratil, a dovolení mluvit o touze nahlas. A Adam zjistil, že otázka, které se tak bál, ho nezničila. Poprvé si řekli, co pro každého z nich věrnost doopravdy znamená, poprvé mluvili o žárlivosti bez studu a o touze bez obalu. „Nejcennější nebyla odpověď,“ řekl Adam na poslední konzultaci. „Nejcennější bylo, že jsme tu otázku unesli spolu.“ Konsenzuální nemonogamie není pro každého a není lepší ani horší než monogamie – je to jiná odpověď na otázku, jak uspořádat blízkost a touhu. Ale rozhovor, který vyžaduje, stojí za to vést v každém vztahu.

Žádné vztahové uspořádání nefunguje samo od sebe. Drží ho poctivá domluva, respekt k hranicím a ochota mluvit i o tom, o čem se mlčí nejhůř.

Zdroje a doporučená četba

• Jessica Fern: Polysecure – citová vazba a konsenzuální nemonogamie.
• Dossie Easton a Janet Hardy: The Ethical Slut – klasika o etické nemonogamii, dohodách a hranicích.
• Alicia Rubel a Anthony Bogaert (2015): Consensual Nonmonogamy – přehledová studie o psychické pohodě a kvalitě nemonogamních vztahů.
• Esther Perel: The State of Affairs – o věrnosti, touze a hranicích vztahů.
• Iva Rolederová: projekt Nemonogamne.cz – česky psané zdroje o rozmanitých podobách vztahů.

Otázky k zastavení

• Co přesně pro vás znamená věrnost – a shodli byste se na tom s partnerem, kdybyste to každý zvlášť napsali na papír?
• Kdy se ve vás naposledy ozvala žárlivost a jakou potřebu nebo obavu vám možná přišla ohlásit?
• O čem ve vašem vztahu platí tichý předpoklad, který jste spolu nikdy nevyslovili nahlas?