Autonomie (podle Eriksona)
Autonomie je schopnost být svébytným člověkem s vlastní vůlí, hranicemi a rozhodnutími. Erik Erikson ji popsal jako druhé vývojové stadium („autonomie vs. stud a pochyby“) v raném dětství – a zdravě prožitá autonomie je paradoxně základem, ze kterého se teprve dá bezpečně sbližovat.
Erikson kladl toto stadium zhruba do batolecího věku (kolem 1–3 let), kdy dítě zjišťuje, že může samo chodit, rozhodovat a říkat „ne“. Když ho okolí v tomto objevování citlivě podpoří, vyroste z toho pocit „smím být sám sebou“. Když ho zahltí kontrolou, kritikou nebo zahanbováním, usadí se místo autonomie stud a pochybnost o vlastní hodnotě.
V dospělém partnerství se autonomie a blízkost nevylučují – naopak se navzájem potřebují. Kdo si nese pevný pocit vlastního já, unese blízkost bez strachu, že se v druhém ztratí, i odloučení bez paniky, že o partnera přijde. Naopak křehká autonomie se ve vztahu často projeví buď přilnutím (bez druhého nejsem nikdo), nebo obranným odstupem (blízkost ohrožuje mou samostatnost).
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
