Vztahová odpovědnost
Vztahová odpovědnost je schopnost vidět, jak se sám podílím na tom, co se mezi námi děje – zkoumat vlastní reakce, obrany, očekávání a způsob komunikace, místo abych jen definoval druhého. Neznamená přijmout vinu za všechno ani přehlížet zraňující chování partnera, ale mluvit za sebe a ptát se: „Co dělám, když se bojím? Jaký dopad má můj způsob ochrany na partnera?“
Většina hádek se točí kolem otázky „kdo za to může“. Vztahová odpovědnost tuhle otázku opouští a nahrazuje ji zvědavostí vůči vlastnímu podílu: jak přispívám do našeho cyklu, co v něm svými reakcemi posiluji, čeho se ve skutečnosti bojím. Není to sebeobviňování – je to převzetí vlivu tam, kde ho opravdu mám.
V praxi se to nejvíc pozná na jazyku. Místo definování druhého („ty jsi úplně bezcitný“) mluvím za své prožívání: „když se v této chvíli stáhneš, propadám pocitu, že jsem na všechno sám“. Tím přestávám být žalobcem a stávám se svědkem toho, co se ve mně děje – a otevírám prostor, aby druhý slyšel spíš mou bolest než obžalobu.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
