Vazba na AI (HAIA)
Vazba na AI (anglicky Human-AI Attachment, HAIA) je jednosměrné citové pouto, které si člověk vytváří k umělé inteligenci – nejčastěji k chatbotovi – skrze opakovanou interakci. Od mezilidské vazby se liší tím, že AI dává podporu neustále a bez nároku na vzájemnost.
Termín zavedli psychologové Cong Shu, Kaisheng Lai a Lingnan He (2026) a popisují ho jako zvláštní podtyp parasociální vazby. Navrhují u něj tři fáze: nejdřív od AI něco očekáváme (dostupné, nehodnotící naslouchání), pak v krátké interakci zažijeme, že se očekávání naplní, a nakonec si vytvoříme stabilní vnitřní obraz toho, „jaké to s ní je“, který řídí další setkání. Jde zatím o teoretický model, ne o prokázaný fakt – autoři to sami zdůrazňují.
Proč se na AI vážeme, hodně vypovídá o našich vztahových potřebách: je po ruce ve dne v noci, nesoudí a nabízí bezpečné místo pro sebeodhalení. To, co nás k ní táhne, tak často ukazuje, čeho se nám v živých vztazích nedostává – bezpečí, přijetí, být beze studu vyslechnut. Vazba na AI přitom může chvíli podržet, ale těžko nahradí živé napojení, ve kterém je blízkost vzájemná. Pokud se u ní otevře něco, co člověka zahlcuje, je namístě obrátit se na blízké lidi nebo odborníka.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
