Individuace (podle Junga)
Individuace je podle C. G. Junga celoživotní proces, jímž se člověk postupně stává sám sebou – integruje vědomé i nevědomé stránky své osobnosti (stín, anima/animus) a nachází svůj vnitřní střed, tzv. Self. Ve vztahu znamená být celistvým člověkem, ne splynulou polovinou.
Jung individuaci nechápal jako sobecké „stát se individualistou“, ale jako scelování: přijmout do vědomého života i to, co jsme dosud odkládali do stínu, a přestat se identifikovat jen s rolí, kterou od nás čeká okolí (personou). Není to práce na jedno odpoledne – bývá to pomalá cesta, která se často naplno rozbíhá až ve druhé polovině života.
Pro partnerství má individuace zásadní důsledek: čím víc jsem celistvý sám v sobě, tím méně potřebuji od druhého, aby mě doplňoval nebo zachraňoval. Nezralá láska hledá chybějící polovinu; zralá láska spojuje dva relativně celé lidi. Paradoxně tak právě cesta k sobě otevírá prostor pro skutečnou blízkost – místo splynutí, které dřív nebo později dusí oba.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
