Přenos (transference)
Přenos je nevědomý proces, kterým na blízkého člověka přenášíme city, očekávání a vzorce z dřívějších důležitých vztahů – nejčastěji z dětství. V partnerství proto někdy nereagujeme na toho, kdo před námi stojí, ale na dávnou postavu, kterou nám nevědomě připomíná.
Pojem zavedl Sigmund Freud, který si všiml, že klienti přenášejí na terapeuta pocity patřící rodičům. Přenos ale není jen terapeutický jev – děje se ve všech blízkých vztazích. Partnerova věta zavání tónem, kterým mluvíval kritický otec, a najednou reagujeme s intenzitou, kterou daná chvíle sama nevysvětluje. Část naší reakce patří přítomnosti, část dávné minulosti.
Přenos je užitečné odlišit od projekce, byť spolu úzce souvisejí. Při projekci připisujeme druhému vlastní nepřijaté pocity a vlastnosti („to on je naštvaný“, když vztek cítím já). Při přenosu na druhého přenášíme celý vztahový scénář a role z minulosti („chováš se ke mně jako moje matka“). Zjednodušeně: projekce se ptá „čí je ten pocit?“, přenos „koho mi ten člověk připomíná a jaký příběh v tom hraju?“.
Rozpoznat přenos je osvobozující: dává nám šanci oddělit, co patří partnerovi, a co našemu příběhu. Nejsilnější vodítko je nepřiměřenost – když je moje reakce zjevně větší než situace. To bývá pozvánka podívat se, jakou starou strunu partner nevědomě rozezněl.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
