Psychická ekvivalence
Psychická ekvivalence je stav, v němž vnitřní prožitek splyne s vnější realitou: co cítím, to podle mě prostě je pravda. Objevuje se ve chvílích, kdy vypadne mentalizace – typicky ve stresu a v hádce, kde místo otazníku panuje jistota o druhém.
Pojem pochází z prací Petera Fonagyho a popisuje jednu z podob, do kterých se propadáme, když se ztratí schopnost přemýšlet o duševních stavech. V psychické ekvivalenci neexistuje odstup mezi tím, co se děje uvnitř mě, a tím, co se skutečně stalo. Cítím se opuštěný, tedy jsi mě opustil. Bez pochybnosti, bez „možná to bylo jinak“.
Ve vztahu je to zdroj mnoha zbytečných zranění. Jeden z dvojice reaguje na svůj vnitřní pocit tak, jako by to byl prokázaný fakt o tom druhém, a ten se marně brání proti něčemu, co v jeho mysli vůbec neproběhlo. Cestou ven je zpomalení a zvědavost: oddělit „říkám si příběh, že…“ od toho, co se opravdu stalo, a nechat prostor pro to, že se mohu mýlit.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
