Disociace
Disociace je způsob, jakým se mysl chrání před tím, co je příliš – odpojí nás od prožitku, těla nebo přítomného okamžiku. Ve vztahu se projeví jako náhlé „vypnutí“: člověk je fyzicky přítomný, ale jakoby za sklem, mimo dosah.
Když je nějaká situace nad naše síly, nervový systém umí ztlumit prožívání, abychom ji vůbec unesli. Přichází pocit odstupu, otupení, mlha, ztráta pojmu o čase. Nejde o schválnost ani o nezájem – je to prastará obrana, často zakořeněná v dřívějších přetíženích.
Pro partnera je disociace matoucí: jako by druhý zmizel uprostřed rozhovoru. Pomáhá nezvyšovat tlak, ale naopak jemně vracet zpět do přítomnosti a bezpečí – kontaktem, klidným hlasem, ukotvením ve smyslech. Řešit obsah má smysl až potom, co je člověk zase „tady“.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
