Spontánní a responzivní touha: proč se u vás chuť probouzí jinak

„Já prostě nikdy nemám chuť první. On si myslí, že o něj nestojím, ale jakmile začneme, je mi krásně. Jenže sama od sebe na to nezačnu myslet.“ Kdyby existovala jedna informace, kterou bych ráda předala každému páru trápícímu se v oblasti touhy, byla by to tahle: to, co popisuje tato žena, není porucha. Je to jeden ze dvou zcela normálních způsobů, jak se u lidí touha probouzí. Popsala je americká sexuoložka Emily Nagoski v knize Come As You Are.

Spontánní touha: chuť, která přijde sama

Spontánní touha je ta, kterou zná náš kulturní scénář z filmů: myšlenka nebo obraz se objeví jakoby z ničeho, chuť předchází podnětu. Člověk se prostě přistihne, že chce. Tento typ touhy je o něco častější u mužů, ale zdaleka ne výhradně – i mnoho žen ho zná a část mužů ho naopak nezná. Právě spontánní touhu naše kultura pokládá mylně za jedinou „správnou“, a tím uvádí do rozpaků každého, kdo ji takto neprožívá.

Responzivní touha: chuť, která přijde v odezvě

Responzivní neboli odezvová touha funguje obráceně. Nepředchází podnětu, ale rodí se z něj. Nejdřív přijde příjemný kontext – bezpečí, dotek, blízkost, laskání – a teprve v odezvě na něj se probouzí chuť. Vychází z modelu, který dřív popsala kanadská lékařka Rosemary Basson: u části lidí, zvláště žen v dlouhodobých vztazích, nezačíná intimita chutí, ale ochotou být vstřícný, z níž se vzrušení a touha teprve rozvinou. Není to nižší forma touhy. Je to jen jiná cesta, jak se ke stejnému cíli dojít.

Pro páry je tohle často úlevný objev. Partner s responzivní touhou není chladný ani nemá „nízké libido“ – jen potřebuje nejprve dobrý kontext, ne slib, že chuť dorazí předem. A partner se spontánní touhou se přestane cítit odmítaný, když pochopí, že „teď hned nemám chuť“ neznamená „nechci tě“, ale „ještě jsem se do toho nedostal/a“.

Plyn a brzda: jak vlastně vzrušení funguje

Nagoski staví na takzvaném modelu duální kontroly, který vytvořili badatelé Erick Janssen a John Bancroft. Podle něj má naše sexualita dva systémy: akcelerátor, který reaguje na vzrušující podněty, a brzdu, která reaguje na vše, co působí ohrožení nebo rozptýlení – stres, únavu, obavy o tělo, nevyřčenou hádku, strach z početí. U mnoha lidí není problém v tom, že by měli slabý plyn. Problém je v příliš citlivé brzdě. Nejde tedy jen o to přidat vzrušující podněty, ale hlavně sundat nohu z brzdy: ubrat stresu, uzavřít otevřené konflikty, vytvořit klid.

Co z toho plyne pro váš vztah

• Přestaňte čekat na spontánní chuť, pokud ji jeden z vás běžně nezná. Vytvořte místo toho kontext, ve kterém se odezvová touha může rozvinout.
• Věnujte pozornost brzdě, ne jen plynu. Zeptejte se, co touhu tlumí – únava, spěch, nedořešené napětí, stud za tělo – a odstraňujte to.
• Vyhraďte si čas a klid. Responzivní touha potřebuje prostor bez tlaku a bez rozptýlení, ne dokonalý okamžik, který sám nikdy nepřijde.
• Odložte otázku „mám chuť?“ a nahraďte ji otázkou „jsem ochoten se otevřít příjemnému?“. Chuť často dorazí až cestou.
• Netlačte na výkon. Očekávání, že vzrušení musí být hned, samo o sobě sešlápne brzdu.

Různost není závada

Nagoski shrnuje svou knihu jednou větou: jste normální. Není jeden správný způsob, jak fungovat. Když pár pochopí, že jeden z nich funguje spontánně a druhý responzivně, přestane hledat viníka a začne hledat kontext. A to bývá chvíle, kdy se napětí kolem intimity začne rozpouštět – protože oba konečně mluví o téže věci a rozumí si.

Zdroje a doporučená četba

• Emily Nagoski: Come As You Are (česky Jak fungujeme) – responzivní touha, model duální kontroly, brzda a plyn.
• Rosemary Basson – práce o cyklickém a odezvovém modelu ženské touhy.
• Esther Perel: Mating in Captivity – doplňující pohled na kontext a vášeň.
• Emily Nagoski a Amelia Nagoski: Burnout – o stresu a jeho vlivu na tělo a touhu.