Slepota vůči zradě (betrayal blindness)
Slepota vůči zradě je nevědomé nevidění toho, co by ohrozilo vztah, na kterém člověk závisí. Pojem zavedla psycholožka Jennifer Freyd: čím víc na někom závisíme, tím silnější bývá tlak jeho zradu nezaregistrovat, protože plné rozpoznání by znamenalo ztrátu vztahu, ze kterého se žije.
Pojem pochází z teorie traumatu ze zrady (Jennifer Freyd, 1996). Původně popisoval děti, kterým ublížil někdo z blízkých: odstup nebo konfrontace, tedy běžná odpověď na zradu, by pro ně znamenaly ohrožení vztahu, ze kterého žijí. Psychika proto může informaci zablokovat dřív, než se z ní stane vědomé vědění. Freyd s Pamelou Birrell později ukázaly stejnou logiku i u dospělých v knize Blind to Betrayal (2013).
V partnerství má slepota vůči zradě tiché podoby. Telefon, do kterého se člověk nepodívá, ačkoli leží na stole. Otázka, kterou nepoloží, aby nebyl ten podezíravý. Vysvětlení, které sedí jen napůl, a přesto se přijme. Bývá jen zřídka úplná: hodně lidí to popisuje jako dvojhlas „věděl jsem to a zároveň nevěděl“, kdy tělo reaguje jinak než příběh, který si člověk vypráví.
Užitečné je vidět i její ochrannou funkci. Slepota drží pohromadě to, co se v dané chvíli držet dá: vztah, děti, bydlení, klid, obraz sebe sama. Nebývá to důkaz naivity ani slabého úsudku, spíš úsporné řešení situace, ve které dobré řešení nebylo. Když povolí, přichází vedle bolesti ze zrady často i stud za to, že člověk nic neviděl. Tady pomáhá vrátit se k otázce, čemu ta slepota tehdy sloužila.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
