Vztahová vazba v dospělosti: dvě strategie, když se cítíme ohroženi
vztahy.cz · redakčně připraveno · 7 min čtení
Kniha, která z rozptýleného výzkumu udělala jeden model. Ukazuje, že když se aktivuje potřeba blízkosti a nedostane se jí uklidnění, sáhne člověk k jedné ze dvou náhradních strategií: buď blízkost hlasitě vymáhá, nebo potřebu vypne. Obě dávají smysl, obě mají cenu.
Výzkum vztahové vazby u dospělých se dlouho skládal z desítek dílčích studií, které spolu úplně nemluvily. Kniha Mikulincera a Shavera z něj udělala jeden model, a proto se dnes cituje místo těch desítek prací.
O jaký zdroj jde
Nejde o jednu studii, ale o odbornou monografii, která shrnuje a propojuje výsledky rozsáhlého výzkumu. Poprvé vyšla v roce 2007, druhé, výrazně rozšířené vydání v roce 2016. Pro rubriku ji zařazujeme proto, že v oboru funguje jako referenční rámec.
Co model popisuje
Podle Mikulincera a Shavera (2007) máme vestavěný systém, který se zapíná ve chvílích ohrožení, únavy nebo nejistoty. Jeho úkolem je přiblížit nás k někomu, kdo nás uklidní. Když se to podaří, systém se vypne a člověk se může vrátit k tomu, co dělal.
Zajímavé je, co se stane, když se to nepodaří opakovaně. Autoři popisují dvě náhradní strategie:
- hyperaktivace – blízkost se vymáhá hlasitěji: víc kontroly, víc dožadování, silnější reakce na náznak odtažení
- deaktivace – potřeba se vypne: člověk se spoléhá jen na sebe, drží odstup a téma blízkosti odsune
Z toho vychází i dnešní způsob měření. Vazba se nepopisuje čtyřmi škatulkami, ale dvěma škálami: mírou úzkostnosti a mírou vyhýbavosti. Každý člověk je někde na obou.
Obě strategie dávají smysl jako odpověď na to, co se osvědčilo. A obě mají svou cenu.
Jak si to vysvětlit
Strategie nejsou poruchy ani chyby povahy. Jsou to naučené způsoby, jak zacházet s potřebou, které se nedostávalo spolehlivé odpovědi. Kdo se naučil, že hlasitější projev pomůže, přitvrdí. Kdo se naučil, že nepomůže nic, potřebu raději vypne.
Co z toho neplyne
Především: jde o odbornou syntézu, ne o jednu měřenou studii. Kniha shrnuje velké množství výzkumu, ale sama žádná nová data nepřináší. Síla jednotlivých tvrzení se proto liší podle toho, o kterou studii se opírají.
Neplyne z toho ani, že by vazba byla neměnná. Podtitul knihy zní „struktura, dynamika a změna“ a autoři se změnou zabývají výslovně. Vazba se popisuje jako vzorec, ne jako diagnóza.
A dvě škály nedělají ze člověka typ. Dotazníkové měření ukazuje polohu na spojité škále, ne příslušnost ke škatulce.
Co si z toho odnést
Tohle je úvaha. Model ale nabízí jiný způsob čtení chování, které bývá zvenčí matoucí: hlasité dožadování a chladný odstup nemusí být protiklady. Můžou to být dvě různé odpovědi na tutéž nenaplněnou potřebu.
Text připravila a edituje redakce vztahy.cz. Shrnutí výzkumu je orientační – popisuje tendence napříč zkoumanou skupinou, ne jednotlivé vztahy.