Co se děje v mozku zamilovaného člověka? Zamilovanost není emoce

Zamilovanost se odjakživa řadila k emocím. Někam vedle radosti, smutku nebo strachu. Když ale vznikla možnost dívat se lidem při zamilovanosti přímo do mozku, ukázalo se, že to zařazení nejspíš nesedí.

Co se zkoumalo

Aron, Fisherová a kolegové (2005) chtěli zjistit, které oblasti mozku se aktivují u lidí v rané fázi intenzivní zamilovanosti, když vidí fotografii milované osoby. A jestli se ty oblasti liší od těch, které zpracovávají běžné emoce.

Jak výzkum probíhal

Do studie vstoupilo 17 lidí, deset žen a sedm mužů, kteří byli zamilovaní od jednoho měsíce do sedmnácti měsíců. V přístroji na funkční magnetickou rezonanci střídavě sledovali dvě fotografie: milované osoby a známého člověka, ke kterému nic zvláštního necítili. Mezi tím dostávali rozptylovací početní úlohu, aby dojem z předchozího snímku nepřebíjel ten další.

Funkční magnetická rezonance přitom neměří myšlenky. Sleduje průtok okysličené krve, tedy které oblasti mozku mají v danou chvíli zvýšenou spotřebu.

Co vyšlo

Při pohledu na milovanou osobu se aktivovaly oblasti bohaté na dopamin: pravá ventrální tegmentální oblast a pravé jádro caudatum. To jsou struktury spojené s odměnou, motivací a chtěním. Tedy s tím, co člověka vede k tomu, aby něco získal.

Autoři našli i souvislosti mezi mírou aktivace a dotazníky. Aktivace v levé ventrální tegmentální oblasti souvisela s tím, jak účastníci hodnotili atraktivitu partnerova obličeje. Aktivace v pravém předním caudatu souvisela s dotazníkovou intenzitou romantické vášně.

Rozsvítily se oblasti spojené s chtěním, ne ty, které řídí emoce.

Z toho autoři odvodili svůj hlavní závěr: raná zamilovanost se chová spíš jako motivační systém zaměřený na jednoho konkrétního člověka než jako emoce. A že jde o systém odlišný od sexuální touhy, byť s ní souvisí.

Jak si to vysvětlit

Motivační systémy mají jednu vlastnost, kterou emoce nemají: nutí k jednání a neutichnou, dokud nedosáhnou cíle. To by vysvětlovalo, proč zamilovanost tak silně organizuje pozornost, proč je vytrvalá a proč se špatně vypíná rozumným rozhodnutím.

Co z toho neplyne

Vzorek byl velmi malý, sedmnáct lidí. To je u zobrazovacích studií běžné kvůli nákladům, ale znamená to, že výsledek je třeba brát jako podnět, ne jako uzavřenou věc.

Studie také ukazuje souvislost, ne příčinu. Z toho, že se určitá oblast aktivovala, neplyne, že ona sama zamilovanost vyrábí. Mozek pracuje v sítích a jedno místo nikdy nedělá jednu věc.

A hlavně: zkoumala se raná, intenzivní fáze. O tom, co se v mozku děje po deseti letech soužití, tahle data neříkají nic. Autoři sami uvádějí, že romantická láska se v čase proměňuje.

Co si z toho odnést

Tohle je úvaha nad rámec studie. Když je ale zamilovanost blíž chtění než citu, dává smysl, proč se v ní tak těžko rozhoduje a proč ustupuje do jiné podoby, jakmile je člověk nablízku trvale. Nemusí to znamenat, že něco skončilo. Spíš že se změnil systém, který vztah pohání.