Proč lidé ve vztahu zůstávají? Spokojenost je jen jedna ze tří sil

Otázka, proč někdo zůstává ve vztahu, který ho netěší, patří k nejčastějším v poradně i v běžném hovoru. Nabízí se jednoduchá odpověď: protože je spokojený. Data ukazují, že spokojenost je jen jedna ze tří sil, a ne vždy ta rozhodující.

Co se zkoumalo

Le a Agnew (2003) prověřili takzvaný investiční model. Ten tvrdí, že oddanost vztahu, tedy odhodlání v něm zůstat, vzniká ze tří zdrojů: ze spokojenosti, z toho, jak dobré má člověk alternativy, a z toho, kolik už do vztahu vložil. Otázka byla, jestli to platí napříč studiemi.

Jak výzkum probíhal

Autoři shromáždili 52 publikovaných i nepublikovaných studií, které dohromady obsahovaly 60 nezávislých vzorků a 11 582 lidí z pěti zemí: Spojených států, Velké Británie, Nizozemska, Izraele a Tchaj-wanu. Data pocházela z rozmezí od konce sedmdesátých let do roku 1999.

Co vyšlo

Všechny tři složky souvisely s oddaností silně, každá jinak:

• spokojenost se vztahem: korelace ,68 – nejsilnější, ale ne jediná
• kvalita dostupných alternativ: korelace −,48 – čím lepší alternativy člověk vnímá, tím nižší oddanost
• velikost investic: korelace ,46 – společný čas, děti, majetek, sdílení příběhu

Dohromady tyto tři faktory vysvětlily zhruba 61 % rozdílů v oddanosti. Podstatné je, že alternativy i investice přispívaly nad rámec spokojenosti. Nejsou tedy jen jejím odrazem.

Oddanost pak předpovídala skutečný rozchod, korelace ,47. Autoři ale sami upozorňují, že tím zdaleka není vysvětleno vše, co o setrvání či odchodu rozhoduje.

Spokojenost je nejsilnější, ale sama nestačí. Vedle ní stojí to, co člověk vidí kolem sebe, a to, co už do vztahu vložil.

Vazba mezi investicemi a oddaností byla přitom silnější u kratších vztahů, do zhruba osmnácti měsíců, a u nesezdaných párů než u zasnoubených a sezdaných.

Jak si to vysvětlit

Model nabízí vysvětlení jevu, který bývá zvenčí těžko pochopitelný: proč někdo zůstává tam, kde není spokojený. Podle dat na to stačí kombinace vnímaných slabých alternativ a velkých investic. Není to nutně slabost ani sebeklam, ale výsledek tří sil, které působí zároveň.

Co z toho neplyne

Autoři výslovně upozorňují na složení vzorků. Převažovaly bílé heterosexuální dvojice v období randění. Menšiny, stejnopohlavní a neexkluzivní vztahy byly zastoupeny slabě, u některých podskupin šlo o desítky lidí. Zobecňovat na ně tedy nelze.

Model také nezahrnuje řadu věcí, které o setrvání spolurozhodují: styl vztahové vazby, morální závazek nebo tlak okolí. Vysvětluje asi dvě třetiny rozdílů, ne všechno.

A jde o souvislosti, ne o důkaz příčiny. Že vnímané alternativy souvisejí s nižší oddaností, neříká, co je dřív.

Co si z toho odnést

Tohle je už úvaha. Model ale nabízí užitečnou otázku do vlastního zastavení: která ze tří sil mě právě drží? Odpověď „spokojenost“ a odpověď „investice“ vedou k dost odlišnému rozhovoru sám se sebou.