Fungují párovací algoritmy seznamek? Vědecký rozbor říká, že ne

Seznamovací služby se dlouho opíraly o jeden slib: máme algoritmus, který vám najde toho pravého. Pětice předních výzkumníků vztahů se rozhodla ten slib prověřit proti tomu, co o vzniku vztahů skutečně víme.

Co se zkoumalo

Finkel, Eastwick, Karney, Reis a Sprecher (2012) si položili dvě otázky. Je online seznamování zásadně jiné než to běžné? A vede k lepším výsledkům? Zaměřili se na tři služby, které seznamky nabízejí: přístup k lidem, komunikaci před setkáním a párování podle algoritmu.

Jak výzkum probíhal

Nejde o vlastní měření ani o metaanalýzu, ale o rozsáhlou kritickou přehledovou práci. Autoři porovnali marketingová tvrzení seznamek s dostupnou literaturou o vztazích, rozhodování a komunikaci. Vyšla v odborném časopise, který se zaměřuje na témata s dopadem na veřejnost.

Co vyšlo

Na první otázku odpověděli jednoznačně ano. Online seznamování skutečně zásadně změnilo, jak se lidé potkávají. Nejdřív se dozvíme fakta, pak teprve potkáme člověka, a výběr nezprostředkovává okolí, ale rozhraní.

Na druhou otázku odpověď zněla ano i ne. Za přínos označili především přístup: možnost potkat lidi, se kterými by se člověk jinak nesetkal. To je podle nich skutečná a velká výhoda.

Slabiny našli tři:

• profil redukuje člověka na soubor údajů, které špatně předpovídají, jaké to s ním bude
• velká nabídka spouští hodnotící, nákupní nastavení mysli, které blízkosti spíš překáží
• dlouhé psaní před setkáním vede k domýšlení a k nepříjemnému střetu s realitou

U párovacích algoritmů nenašli žádnou přesvědčivou oporu. Argument nestojí na kritice konkrétní firmy, ale na tom, co vyplývá z dat obecně: vlastnosti měřitelné před seznámením vysvětlují jen velmi malou část toho, jak se vztahu později daří.

Uvádějí konkrétní čísla. Ve třech národních vzorcích z Austrálie, Británie a Německa, celkem 23 250 lidí, vysvětlila osobnost každého partnera zhruba 6 % rozdílů ve vlastní spokojenosti a 1 až 3 % ve spokojenosti toho druhého. Podobnost osobností přidala jen 0,5 %. Metaanalýza 313 studií pak zjistila, že vliv skutečné podobnosti na spokojenost v už existujících vztazích se statisticky neliší od nuly.

Kompatibilita zřejmě nevzniká z vlastností, které jde změřit předem. Vzniká v interakci dvou lidí.

Co z toho neplyne

Neplyne z toho, že seznamky nefungují. Autoři jim přiznávají zásadní přínos v přístupu k lidem. Sporná je jen ta část, která slibuje vědecky vypočítanou shodu.

Autoři také narazili na hranici, kterou sami popisují: algoritmy jsou firemní tajemství, nedají se nezávisle ověřit. Jejich argument je proto principiální, ne testem konkrétního výpočtu.

A data jsou z doby před rozmachem aplikací se swipováním. Podstata potíží s přehlceným výběrem tím ale spíš zesílila.

Co si z toho odnést

Tohle už je úvaha. Když ale nejde předpovědět shodu z profilu, mění to smysl seznamky: není to nástroj na nalezení té správné osoby, ale na zvětšení počtu lidí, se kterými si můžete vyzkoušet, jaké to spolu je.