Co předpovídá spokojenost ve vztahu? Odpověď z dat 11 196 párů

Otázka, co drží vztah pohromadě, patří v psychologii k nejstarším. Odpovědí je spousta, jenže většina studií zkoumala vždy jen několik proměnných najednou a na vlastním vzorku. Výsledkem jsou desítky nálezů, které se těžko srovnávají mezi sebou.

Tým kolem Samanthy Joel proto zkusil něco jiného: sesbírat data z desítek už proběhlých výzkumů a nechat počítač, ať sám najde, co z toho všeho kvalitu vztahu skutečně předpovídá.

Co se zkoumalo

Joel, Eastwick a kolegové (2020) si položili dvě otázky. Za prvé: jak dobře se vůbec dá kvalita vztahu předpovědět ze sebehodnotících dotazníků. Za druhé: které z desítek zkoumaných proměnných mají největší váhu, když se porovnají všechny naráz a za stejných podmínek.

To je jiný typ otázky, než na jakou je obor zvyklý. Obvyklá studie ukáže, že nějaká proměnná s kvalitou vztahu souvisí. Tahle se ptala, jak si ta proměnná stojí v konkurenci všech ostatních.

Jak výzkum probíhal

Autoři shromáždili 43 dlouhodobých souborů dat o párech z 29 laboratoří, dohromady od 11 196 párů. Každý ten soubor původně vznikl kvůli jinému výzkumu, takže společně pokrývaly velké množství proměnných: od spokojenosti a konfliktu přes vztahovou vazbu až po osobnostní rysy a životní okolnosti.

Data pak prohnali metodou zvanou random forests. Je to postup strojového učení, který hledá vzorce v datech, aniž by mu člověk dopředu určil, co má být důležité. Podstatné je, že se výsledek ověřuje na datech, která algoritmus předtím neviděl. Tím se pozná, jestli nález platí obecněji, nebo se jen náhodou vyskytl v jednom vzorku.

Co vyšlo

Nejsilnější předpovědi přinesly proměnné, které popisují konkrétní vztah. V pořadí podle síly to byly:

• vnímaná oddanost partnera – nakolik člověk cítí, že to ten druhý myslí vážně
• vděčnost – zda se člověk ve vztahu cítí oceňovaný
• sexuální spokojenost
• vnímaná spokojenost partnera
• míra konfliktu

Až za nimi následovaly charakteristiky jednotlivce: životní spokojenost, negativní emoce, deprese, vyhýbavá a úzkostná vztahová vazba.

Rozdíl v síle byl výrazný. Proměnné popisující vztah vysvětlily v okamžiku prvního měření až 45 % rozdílů v kvalitě vztahu, individuální charakteristiky 21 %. Na konci sledovaného období to bylo 18 % proti 12 %.

Vlastní pohled na vztah předpověděl dvakrát až čtyřikrát víc než to, co o vztahu uváděl partner.

A ještě jeden nález, který autoři zdůrazňují: změnu kvality vztahu v čase se předpovědět prakticky nepodařilo. Žádná ze sledovaných proměnných spolehlivě neřekla, komu se vztah v dalších měsících zlepší a komu zhorší.

Jak si to vysvětlit

Nabízí se čtení, že větší váhu než to, jací jsme každý sám za sebe, má to, co spolu vytvoříme. Osobnostní rysy i celková životní spokojenost roli hrály, ale mnohem menší než to, jak člověk prožívá vztah samotný.

Zajímavé je i pořadí. Na prvním místě není spokojenost ani zamilovanost, ale vnímaná oddanost partnera – tedy pocit, že ten druhý ve vztahu opravdu je. Hned za ní stojí vděčnost, tedy pocit, že si mě partner cení.

Co z toho neplyne

Studie stojí na sebehodnotících dotaznících. Ptala se lidí, jak vztah prožívají, ne co spolu dělají. Vypovídá tedy o tom, jak lidé o svém vztahu přemýšlejí, ne nutně o chování, které by šlo pozorovat zvenčí.

Nejde ani o důkaz příčiny. Že vnímaná oddanost partnera silně souvisí s kvalitou vztahu, neznamená, že ji způsobuje. Vztah může fungovat i obráceně, nebo za obojím stojí něco třetího.

A hlavně: z toho, že se změna nedala předpovědět, neplyne, že se vztah nedá ovlivnit. Znamená to, že dotazník vyplněný na začátku neřekne, kam se vztah vydá. To je výrok o hranicích metody, ne o osudu konkrétního páru.

Data navíc pocházejí převážně ze západních zemí a od párů, které se do výzkumu samy přihlásily.

Co si z toho odnést

Tohle už je úvaha nad rámec studie, ne její zjištění. Když se ale díváme na pořadí proměnných, stojí za pozornost, že nejsilnější položky jsou vzájemné: oddanost, ocenění, spokojenost obou. Tedy věci, které se mezi dvěma lidmi odehrávají – ne vlastnosti, se kterými do vztahu někdo vstoupil.