Sklouznout, nebo se rozhodnout? Proč načasování společného bydlení hraje roli
vztahy.cz · redakčně připraveno · 6 min čtení
Vysvětlení, které dalo jméno běžnému jevu. Do soužití se často spíš sklouzne, než rozhodne, a společná domácnost pak vytvoří překážky odchodu dřív, než vznikne oddanost. Navazující průzkum na 1 050 sezdaných lidech naznačil, že nerozhoduje samo soužití, ale jestli přišlo před vzájemným závazkem, nebo po něm.
Ve výzkumu rodiny se dlouho opakoval nález, který nikdo neuměl dobře vysvětlit: páry, které spolu bydlely před svatbou, měly v amerických datech o něco vyšší riziko rozvodu. Nabízela se dvě vysvětlení a pak přišlo třetí.
O jaký zdroj jde
Stanley, Rhoadesová a Markman (2006) nepředložili nová data. Jde o teoretickou stať, která nabízí výklad už existujících nálezů. Zařazujeme ji proto, že dala jevu jméno a mechanismus, které se od té doby používají v praxi i ve výzkumu.
Co autoři tvrdí
Dosavadní vysvětlení byla dvě. Buď se do soužití pouštějí lidé, kteří se už předem něčím liší, nebo samo soužití něco mění. Autoři přidali třetí mechanismus, který nazvali setrvačnost.
Společná domácnost podle nich vytvoří překážky odchodu dřív, než stihne vzniknout vzájemná oddanost. Sdílený nájem, nábytek, zvíře, společné peníze. Vztah se tím stane hůř opustitelným, i když ještě není rozhodnutý. Někteří lidé pak podle autorů dojdou až ke svatbě, ke které by jinak nedošli.
Rizikové není soužití samo. Rizikové je sklouznout do něj, místo aby se člověk rozhodl.
Co k tomu ukázala navazující data
Tentýž tým později ověřoval myšlenku na datech. Rhoadesová, Stanley a Markman (2009) oslovili náhodným telefonickým průzkumem 1 050 lidí sezdaných v posledních deseti letech. Rozdělili je podle toho, kdy začali s partnerem bydlet.
Ti, kdo spolu začali bydlet ještě před zásnubami, uváděli nižší manželskou spokojenost, nižší oddanost i více negativní komunikace. Rozdíly zůstaly i po zohlednění demografických údajů.
Podstatné je srovnání zbylých dvou skupin. Mezi těmi, kdo spolu začali bydlet až po zásnubách, a těmi, kdo spolu před svatbou nebydleli vůbec, se výraznější rozdíly neukázaly.
Jak si to vysvětlit
Nabízí se, že nerozhoduje samotné bydlení pod jednou střechou, ale jeho načasování vůči vzájemnému závazku. Když závazek předchází, soužití ho jen naplňuje. Když ho nahrazuje, může se stát, že spolu zůstávají dva lidé hlavně proto, že už je složité odejít.
Co z toho neplyne
Neplyne z toho doporučení, kdy se má kdo stěhovat. Stať z roku 2006 je výklad, ne návod, a navazující průzkum ukazuje souvislosti, ne příčiny.
Data jsou navíc americká a průřezová: lidé odpovídali zpětně na to, jak to u nich bylo. Přenášet je bez výhrad na české prostředí, kde má nesezdané soužití jiné postavení, by bylo nepřesné.
A rozdíly byly rozdíly mezi skupinami, ne osud jednotlivého páru.
Co si z toho odnést
Tohle už je úvaha. Rámec „sklouznout, nebo se rozhodnout“ ale nabízí otázku, která se dá položit u jakéhokoli většího kroku ve vztahu: rozhodli jsme se pro to spolu, nebo jsme se do toho jen postupně dostali?
Text připravila a edituje redakce vztahy.cz. Shrnutí výzkumu je orientační – popisuje tendence napříč zkoumanou skupinou, ne jednotlivé vztahy.