Dvě cesty k rozvodu: jedna je hlučná, druhá tichá
vztahy.cz · redakčně připraveno · 7 min čtení
Čtrnáctileté sledování 79 párů ukázalo, že rozvody nemají jednu předzvěst, ale dvě různé. Páry, které se rozešly brzy, se vyznačovaly ostrým konfliktem. U těch, které vydržely déle a rozešly se až po letech, konflikt nic nepředpovídal. Chyběla jim pozitivní vzájemnost při běžném povídání.
Většina předpovědí rozpadu vztahu se točí kolem hádek. Když se ale páry sledují dost dlouho, ukáže se, že hádka vysvětluje jen část případů. A že existuje druhá cesta, mnohem tišší.
Co se zkoumalo
Gottman a Levenson (2000) chtěli zjistit, jestli se dá předpovědět nejen to, zda se pár rozejde, ale i kdy. A jestli mají rozchody, které přijdou brzy, jiné předzvěsti než ty, které přijdou po mnoha letech.
Jak výzkum probíhal
V roce 1983 se v americkém Bloomingtonu přihlásilo na inzerát zhruba dvě stě párů, z nichž do laboratoře prošlo 79 s použitelnými daty. Výběr byl dvoustupňový, aby bylo zastoupené celé rozpětí manželské spokojenosti, ne jen krajní případy.
Páry přišly poté, co byly nejméně osm hodin odloučené, a vedly tři patnáctiminutové rozhovory: o událostech dne, o konfliktním tématu a o něčem příjemném. Vše se nahrávalo a vyškolení pozorovatelé kódovali projevy emocí a chování. Následovalo sledování dlouhé 14 let, během kterých se rozvedlo 22 párů z 79, tedy necelých 28 %.
Co vyšlo
Rozvedené páry se rozdělily do dvou skupin s odlišnými předzvěstmi. Devět párů se rozešlo brzy, průměrně po sedmi a půl letech manželství. Třináct párů vydrželo mnohem déle, průměrně necelých čtrnáct let.
U časných rozvodů předpovídal rozpad negativní projev v konfliktu: kritika, opovržení, obrana a stažení. Model postavený na negativních projevech a spokojenosti zařadil správně 83,5 % párů. Model postavený na pozitivních projevech u nich nepředpověděl nic.
U pozdních rozvodů to bylo obráceně. Konflikt nepředpovídal nic. Předpovídal nedostatek pozitivní vzájemnosti, a to nejen v konfliktu, ale i v obyčejném rozhovoru o tom, jaký kdo měl den. Model dosáhl 88,5 %.
U párů, které vydržely mnoho let a pak se rozešly, nepředpovídala rozpad hádka. Předpovídalo ho to, co chybělo v běžném povídání.
Autoři také zjistili, že to, co dělali partneři spolu v laboratoři, mělo zhruba pětkrát větší předpovědní sílu než jejich odpovědi v dotaznících.
Jak si to vysvětlit
Nabízí se čtení, že jde o dva různé způsoby, jak vztah končí. Jeden je hlasitý a rozpozná ho i okolí. Druhý je tichý: nic dramatického se neděje, jen postupně ubývá zájmu, humoru a vzájemné pozornosti v obyčejných chvílích.
Co z toho neplyne
Vzorek byl jedno americké město a 79 párů z osmdesátých let. Rozdělení na časné a pozdní rozvody navíc stálo jen na 22 párech, což je málo. Autoři sami u části analýz upozorňují na nízkou statistickou sílu.
Pořadí rozhovorů nebylo náhodné, takže nelze říct, zda by konflikt vypadal stejně, kdyby mu nepředcházelo povídání o dni.
A hlavně: vysoká úspěšnost zařazení neznamená předpověď pro konkrétní pár. Model třídí skupinu zpětně, nedělá výroky o jednotlivcích. Sami autoři uvádějí několik modelů s různou přesností podle toho, co do nich vstupovalo.
Co si z toho odnést
Tohle je úvaha nad rámec dat. Pokud ale rozpad po letech ohlašuje spíš vyprázdněné běžné povídání než hádky, stojí za pozornost právě to nenápadné: jak spolu mluvíme ve chvílích, kdy o nic nejde.
Text připravila a edituje redakce vztahy.cz. Shrnutí výzkumu je orientační – popisuje tendence napříč zkoumanou skupinou, ne jednotlivé vztahy.