Může se vztah po nevěře zlepšit? Co na to výzkum

Může se vztah po nevěře zlepšit? Odpověď výzkumu je opatrně nadějná. Ano, část párů se po nevěře skutečně dostane dál, než kde byla předtím. Jenže ta věta má háček, který se snadno přeslechne. Vztah nezlepší nevěra. Zlepší ho práce, kterou do něj oba lidé pak vloží.

Co vlastně ten výzkum zjistil?

Jedním ze zajímavých výzkumů na tohle téma je studie amerických výzkumníků Davida Atkinse, Kathleen Eldridgeové, Donalda Baucoma a Andrewa Christensena z roku 2005, publikovaná v Journal of Consulting and Clinical Psychology pod příznačným názvem, který se dá volně přeložit jako Optimismus tváří v tvář zradě.

Vědci sledovali 134 manželských párů, které docházely na behaviorální párovou terapii. U devatenácti z nich vyšla během léčby najevo nevěra. Tyhle páry začínaly hůř. Přicházely výrazně nešťastnější a s vyšší mírou depresivních příznaků než ostatní. To by čekal asi každý.

Překvapivé bylo, co se dělo dál. Páry po nevěře se během terapie zlepšovaly rychleji. Na konci léčby už se v míře spokojenosti prakticky nelišily od párů, které nevěru neřešily. Náskok bolesti, se kterým přišly, dokázaly dohnat. Pozdější pětiletý follow-up téhož výzkumného týmu (Marín, Christensen a Atkins, 2014) ukázal, že si většina z nich udržela srovnatelnou úroveň spokojenosti i roky po skončení terapie.

Je dobré vědět, o jakých párech mluvíme. Nešlo o náhodný vzorek lidí z ulice. Byly to páry, které samy vyhledaly odbornou pomoc a v terapii vydržely. Už tím se od průměru liší. Výzkum tedy neříká, že se po nevěře uzdraví každý. Říká něco jiného, a přesto zásadního. Že nevěra není automaticky konec a že poctivá společná práce vede u řady párů k měřitelnému zlepšení.

Ke zlepšení nedošlo díky nevěře. Došlo k němu navzdory ní, u lidí, kteří se rozhodli na vztahu vědomě pracovat.

Znamená to, že nevěra vztahu prospěla?

Ne. A tenhle rozdíl je potřeba držet pevně, protože se z něj snadno stane nebezpečný mýtus. Věta „naše manželství se po aféře paradoxně zlepšilo" se občas říká skoro s vděčností. Zaměňuje ale příčinu s tím, co se stalo souběžně.

Nevěra spustila krizi. Rozbila samozřejmost, kterou pár do té doby žil, a přinutila ho podívat se na věci, které roky odkládal. To, co pár posunulo, ale nebyla zrada samotná. Byly to týdny nepohodlných rozhovorů, přiznaná odpovědnost, slzy, otázky a znovu a znovu budovaná bezpečnost. Kdyby stejnou práci pár odvedl bez nevěry, došel by dál a levněji, bez trvalé jizvy, kterou zrada nechává.

Párová terapeutka Esther Perel to formuluje tak, že mnoho vztahů nevěru nepřežije, ale některé se po ní teprve doopravdy narodí. I ona ale mluví o tom, co pár udělá potom, ne o aféře jako o léku. Nevěra je v nejlepším případě bolestivé odhalení, ne řešení.

Proč zůstat spolu není totéž co uzdravit se?

Protože spolu se dá zůstat i ve zcela zamrzlém vztahu. Řada párů po nevěře nikam neodejde, a přitom se neuzdraví. Jen se dohodnou na tichém příměří. O aféře se už nemluví, podvedený ji spolkne, nevěrný je vděčný, že se nerozvádí, a oba se naučí obcházet místo, kde to pořád bolí.

Navenek to vypadá jako záchrana. Uvnitř to ale často znamená roky ostražitosti, dušené křivdy a blízkosti, která se nikdy úplně nevrátila. Zůstat spolu je rozhodnutí o adrese. Uzdravit se je proces, který se odehrává mezi dvěma lidmi a v každém z nich zvlášť.

Uzdravení poznáte podle toho, že o nevěře jde nakonec mluvit bez toho, aby se rozhořel požár. Že podvedený už nekontroluje telefon a nevěrný už se necítí navždy odsouzený. Že se oba vrátili k důvěře, která není naivní, ale poučená. To je něco docela jiného než jen nepodepsat papíry.

Co uzdravení po nevěře doopravdy pomáhá?

Výzkumy i klinická zkušenost se docela shodují na tom, co dělá rozdíl mezi párem, který se posune, a párem, který jen přežívá. Není to jedna kouzelná omluva. Je to řada kroků, které se nedají přeskočit ani uspěchat.

• Úplné a jasné ukončení vztahu se třetí osobou. Je to podmínka, bez které se skutečné uzdravování nerozběhne. Dokud jsou dveře pootevřené, tělo podvedeného zůstává v poplachu a důvěru není z čeho stavět.
• Nevěrný partner nese odpovědnost bez obhajoby. Ne výčitky typu „vždyť ty jsi taky", ale schopnost unést vinu a zůstat u ní, i když je to nepohodlné.
• Prostor pro emoce podvedeného. Vztek, ochromení, opakované otázky. Ne jednou, ale tolikrát, kolikrát je potřeba, než se tělo přesvědčí, že je zase v bezpečí.
• Společná rekonstrukce příběhu. Porozumět tomu, co se dělo ve vztahu i v každém z nich dřív, než nevěra vznikla. Ne proto, aby se hledal viník na obou stranách, ale aby se rozumělo smyslu.
• Trpělivá obnova pocitu bezpečí a připoutání. Malé, opakované signály, že tu ten druhý je a zůstává. Právě na tom staví emočně zaměřená párová terapie Sue Johnsonové.
• Čas. Důvěra se láme ve vteřině a skládá měsíce, někdy roky. Kdo chce zkratku, obvykle jen zabetonuje bolest na později.

Všimněte si, že žádný z těch kroků není pasivní. V každém z nich někdo něco aktivně dělá. To je ten rozdíl, na který upozorňuje i zmíněný výzkum. Neuzdravil pár čas, který uplynul. Uzdravila je práce, kterou v tom čase odvedli.

Důvěra se láme ve vteřině a skládá měsíce. Kdo hledá zkratku, obvykle jen odloží bolest na později.

Kdy má smysl vyhledat odbornou pomoc?

Skoro vždycky, když se pár po nevěře rozhodne zkusit to spolu a zároveň cítí, že sami točí dokola. Není náhoda, že páry ve zmíněné studii se zlepšily právě v terapii. Odborný doprovod pomáhá dvěma věcem, které jsou po zradě těžké naráz. Udržet rozhovor v mezích, kde se dá dýchat, a nezaseknout se ve fázi, ze které nevede cesta ven.

Bývá tu ale mylná představa, že do terapie smí pár vstoupit až ve chvíli, kdy je paralelní vztah definitivně u konce. Definitivní ukončení je podmínkou uzdravování, ne nutně vstupu do terapie. Párová terapie má smysl i tehdy, když milenecký vztah ještě trvá. Terapeut pak může nevěrnému citlivě pomoci nahlédnout, co se v něm vlastně děje. Proč je ten druhý vztah tak důležitý, jaké obavy, strachy a smutky ho drží a proč se ho tak těžko vzdává.

Někdy je v tom i moc, kterou aféra přináší nad partnerem, který dlouho ignoroval, odmítal nebo zraňoval. Teprve když tomu nevěrný sám porozumí, může se rozhodnout svobodně, a ne pod tlakem. A skutečné uzdravování vztahu se rozbíhá až potom, co třetí strana ze hry odejde.

Terapie negarantuje, že spolu zůstanete. Garantuje jen to, že se rozhodnete s otevřenýma očima, a ne z vyčerpání nebo strachu. Někdy je zdravějším koncem důstojné rozloučení než další rok zamrzlého příměří.

Neexistuje test, který by dopředu řekl, jestli to konkrétní pár zvládne. Existuje ale docela jasná odpověď na otázku, jestli má cenu to zkusit. Sama nevěra nikomu vztah nespraví. Ale dvěma lidem, kteří jsou ochotní projít tím vším, co uzdravení opravdu žádá, dává výzkum i praxe reálnou naději. Ne jistotu. Naději. A to je po takové ráně víc, než by člověk čekal.