Jak se měří vztahová vazba? Proč čtyři typy nestačí
vztahy.cz · redakčně připraveno · 6 min čtení
Rozbor čtyř nejpoužívanějších dotazníků na vzorku 1 085 lidí ukázal, že běžné škatulkování do čtyř typů vazby vede k nepřesným závěrům. Autoři z toho odvodili dvouškálové měření, které se dnes používá po celém světě: úzkostnost a vyhýbavost jako dvě nezávislé míry.
Vztahová vazba se v populárních textech obvykle podává jako čtveřice typů: jistá, úzkostná, vyhýbavá a dezorganizovaná. Tahle práce ukázala, proč je takové dělení problém, a stojí za dnešní podobou dotazníků, které se používají po celém světě.
Co se zkoumalo
Fraley, Waller a Brennanová (2000) prověřili, jak přesně měří čtyři tehdy nejrozšířenější dotazníky vztahové vazby u dospělých. Zajímalo je, jestli měří stejně spolehlivě v celém rozsahu, nebo jen v některé jeho části.
Jak výzkum probíhal
Data od 1 085 lidí prošla analýzou, která se jmenuje teorie odpovědi na položku. Zjednodušeně: nedívá se jen na to, kolik bodů člověk nasbíral, ale na to, jak dobře každá jednotlivá otázka rozlišuje mezi lidmi na různých místech škály.
Co vyšlo
Ukázalo se, že dotazníky měřily nerovnoměrně. Dobře rozlišovaly mezi lidmi hodně nejistými a středně nejistými, ale špatně mezi jistými a velmi jistými. V oblasti jistoty tedy měřily hrubě.
Autoři z toho odvodili dva důsledky. Za prvé, běžné sčítání nebo průměrování odpovědí může vést k mylným závěrům, například o tom, jak stabilní jednotlivé vzorce v čase jsou. Za druhé navrhli přepracovanou verzi dotazníku, která měří dvě nezávislé škály: úzkostnost a vyhýbavost.
Vazba se neukázala jako čtyři přihrádky, ale jako poloha na dvou spojitých škálách.
Jak si to vysvětlit
Čtyři typy vznikají tak, že se obě škály rozdělí na vysoké a nízké hodnoty. Jenže většina lidí neleží na krajích, ale někde uprostřed. Rozdělením na typy se ta informace ztratí a dva lidé na opačných stranách hranice skončí v jiné škatulce, i když se od sebe liší minimálně.
Co z toho neplyne
Neplyne z toho, že by pojem vztahové vazby byl chybný. Naopak, práce ho zpřesnila. Kritika míří na způsob měření a vyhodnocování, ne na koncept.
Data pocházejí z roku 2000 a jde o statistickou analýzu dotazníků, ne o sledování lidí v čase. O tom, jak se vazba vyvíjí, tahle konkrétní práce nic neříká.
A žádný dotazník není diagnóza. Ukazuje polohu na škále v době vyplnění, ne trvalou vlastnost člověka.
Co si z toho odnést
Tohle je úvaha. Když ale vazba není typ, ale poloha na dvou škálách, ztrácí smysl otázka „jaký jsem typ“. Užitečnější je ptát se, kdy a za jakých okolností se u mě úzkostnost nebo vyhýbavost zvedá.
Text připravila a edituje redakce vztahy.cz. Shrnutí výzkumu je orientační – popisuje tendence napříč zkoumanou skupinou, ne jednotlivé vztahy.