Co udržuje touhu v dlouhodobém vztahu? Nejde o frekvenci
vztahy.cz · redakčně připraveno · 6 min čtení
Čtyřicet čtyři párů si tři týdny zapisovalo, jak to u nich se sexem chodí. Ukázalo se, že touha méně klesala tam, kde partneři reagovali na potřeby toho druhého ochotně a bez počítání. A že s frekvencí sexu to nesouviselo.
Pokles touhy v dlouhodobém vztahu se obvykle bere jako nevyhnutelný. Data ale ukazují, že neklesá všem stejně rychle, a nabízejí vysvětlení, které se míjí s tím obvyklým.
Co se zkoumalo
Muise, Impettová, Kogan a Desmarais (2013) zavedli pojem, který v češtině nemá ustálený překlad. Anglicky se mu říká sexual communal strength a označuje ochotu reagovat na sexuální potřeby partnera bez podmínek a bez počítání, kdo komu co dluží.
Otázka zněla, jestli tahle ochota souvisí s vlastní touhou a s tím, jak touha klesá v čase.
Jak výzkum probíhal
Čtyřicet čtyři dlouhodobých párů si po dobu 21 dní každý den zaznamenávalo, co se mezi nimi dělo a jak se cítily. Po čtyřech měsících proběhlo další měření, aby se dal sledovat vývoj.
Denní zápisy mají oproti jednorázovému dotazníku výhodu: neptají se, jaké to obvykle bývá, ale jaké to bylo dnes. Tím se omezí zkreslení pamětí.
Co vyšlo
Lidé s vyšší ochotou reagovat na potřeby partnera vstupovali do sexu častěji z takzvaně přibližovacích pohnutek, tedy kvůli blízkosti a potěšení, ne kvůli tomu, aby se vyhnuli konfliktu nebo pocitu viny. A právě přes tyhle pohnutky souvisela jejich vyšší denní touha.
Ve čtyřměsíčním sledování pak tatáž ochota tlumila pokles touhy. Touha klesala i tam, ale pomaleji.
Souvislosti platily i po zohlednění frekvence sexu. Nešlo tedy o to, kolikrát, ale proč.
Autoři výsledky ověřovali i po zohlednění obecné ochoty vycházet partnerovi vstříc, spokojenosti se vztahem, věku a toho, zda pár měl děti. Vazba zůstala.
Jak si to vysvětlit
Nabízí se výklad, že rozdíl nedělá sex sám, ale nastavení, se kterým do něj člověk jde. Když je vedeno snahou být blízko, přináší to, co touhu živí. Když je vedeno snahou předejít nepříjemnostem, přináší spíš úlevu, a ta touhu neposiluje.
Co z toho neplyne
Vzorek byl malý, 44 párů. To je u deníkových studií obvyklé, protože jsou náročné na účastníky, ale znamená to, že výsledek je podnět, ne uzavřená věc.
Jde o souvislosti, ne o důkaz příčiny. Ochota reagovat na partnera nebyla experimentálně navozena, takže není jisté, co je dřív. Je možné, že ochotnější jsou lidé, kteří už touhu mají.
A především: zjištění nemluví o tom, že by měl někdo přehlížet vlastní hranice. Studie sledovala ochotu vycházet vstříc, ne přemáhání se. To jsou dvě různé věci a data o té druhé neříkají nic.
Co si z toho odnést
Tohle už je úvaha nad rámec studie. Když ale touhu v datech neudržovala frekvence, ale pohnutky, mění to obvyklou otázku. Místo „jak často“ se nabízí ptát se „proč zrovna teď“ a co v tom hledáme.
Text připravila a edituje redakce vztahy.cz. Shrnutí výzkumu je orientační – popisuje tendence napříč zkoumanou skupinou, ne jednotlivé vztahy.