Primární a sekundární emoce
Sekundární emoce je reakce na povrchu – vztek, podráždění nebo obrana, kterou dáváme navenek. Primární emoce je to křehčí pod ní, na co ta obrana reaguje: strach, samota, stud nebo smutek. Rozlišení pochází z přístupu Leslie Greenberga a v páru pomáhá pochopit, proč se hádka o povrch často míjí s tím, co člověk skutečně cítí.
Sekundární emoce přichází rychle a navenek působí silně, proto ji partner obvykle slyší jako útok. Chrání něco zranitelnějšího, co je pod ní. Vztek tak často stojí ve dveřích jako hlídač strachu nebo samoty.
Primární emoce je bezprostřední, holá reakce, kterou málokdy ukazujeme. Právě ona ale dokáže druhého spíš přitáhnout než odstrčit: když místo výčitky zazní „bojím se, že o mě nestojíš“, partner neslyší nepřítele, ale člověka, na kterém mu záleží. Dostat se pod sekundární vrstvu k primární je jednou z cest, jak vystoupit z opakující se hádky.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
