Pozorování vs. hodnocení
Rozlišení mezi tím, co konkrétně vidíme a slyšíme, a tím, jak si to sami vykládáme. Pozorování popisuje fakta bez soudu, hodnocení k nim přidává výklad a známku. Ve vztazích rozhoduje, jestli druhý naši větu uslyší jako popis, nebo jako útok.
Rozdíl mezi pozorováním a hodnocením patří k základům nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga. Pozorování je věcný popis toho, co se stalo: „Třikrát tento týden jsi přišel domů po deváté.“ Hodnocení k témuž přidává výklad: „Vůbec ti na nás nezáleží.“ Fakta zůstávají stejná, ale vyznění je úplně jiné.
Problém nastává, když hodnocení vydáváme za fakt. Věta „láska je oběť“ nebo „takhle se opravdový vztah nechová“ zní jako popis světa, přitom je to náš osobní výklad povýšený na normu. Druhý ho pak slyší jako soud, proti kterému se musí bránit. Když místo hodnocení nabídneme pozorování a k němu svůj prožitek, rozhovor se spíš otevře než uzavře.
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
