Odpuštění po nevěře: co odpuštění je a co rozhodně není

Odpuštění patří k nejvíc nepochopeným slovům, se kterými v terapii pracujeme. Pro jednoho znamená slabost – „odpustit znamená říct, že to bylo v pořádku“. Pro druhého povinnost – „musíš odpustit, jinak se neuzdravíš“. Obojí je zavádějící. Odpuštění není ani kapitulace, ani morální úkol. Je to postupné rozhodnutí přestat nést jed křivdy uvnitř sebe.

Psycholog Robert Enright, jeden z průkopníků vědeckého výzkumu odpuštění, ho popisuje jako vědomé vzdání se práva na odplatu a postupné nahrazení hořkosti soucitem – ne kvůli tomu, kdo ublížil, ale kvůli vlastnímu vnitřnímu klidu. Všimněte si, co v téhle definici není: není tam nic o tom, že bych měl s viníkem zůstat, nebo že by se nic nestalo.

Čím odpuštění NENÍ

Většina zmatku kolem odpuštění vzniká z toho, že si ho pleteme s jinými věcmi. Pojďme je oddělit.

• Odpuštění není zapomenutí. Nikdo po vás nechce, abyste vymazali paměť. Zdravé odpuštění si událost pamatuje, jen už s ní nenosí každodenní palčivou bolest.
• Odpuštění není omluvení činu. Neříká „bylo to v pořádku“. Naopak – odpustit má smysl právě proto, že to v pořádku nebylo.
• Odpuštění není smíření. Smíření je obnovení vztahu a vyžaduje dva lidi. Odpustit můžu i člověku, se kterým se už nikdy neuvidím.
• Odpuštění není podmínkou setrvání ve vztahu. Můžu odpustit a přesto odejít. Můžu zůstat a odpouštět ještě roky.
• Odpuštění není jednorázový akt. Není to výrok „odpouštím ti“, po kterém je hotovo. Je to proces, ke kterému se člověk vrací.

Odpuštění a smíření: dvě různé cesty

Rozlišení odpuštění a smíření je pro podvedené lidi obrovská úleva. Smíření znamená znovu vpustit toho druhého do svého života a důvěřovat mu – to je podmíněné jeho chováním, kajícností a změnou. Odpuštění je vnitřní proces, který nepotřebuje souhlas ani účast viníka. Proto může podvedený partner odpustit i tehdy, když se rozhodne vztah ukončit.

Modelový příklad: Žena se po roce práce rozhodne, že s nevěrným partnerem nezůstane. A přesto v terapii dojde k bodu, kdy říká: „Už ho nechci trestat. Už mě to nepálí každý den. Odpustila jsem mu – ne kvůli němu, ale abych mohla žít dál.“ Odpustila, a přesto odešla. To dvoje si neodporuje.

Proč se odpuštění vyplácí tomu, kdo odpouští

Výzkumy odpuštění, které vedl mimo jiné Enright a další, opakovaně naznačují, že chronicky nesená křivda a hořkost se pojí s vyšší mírou úzkosti, depresivních příznaků a s horší kvalitou spánku. Nejde o žádnou zázračnou léčbu, ale směr je jasný: dlouho živená zloba nejvíc ubližuje tomu, kdo ji nese, ne tomu, komu je určená. Odpuštění je v tomhle smyslu především akt sebemilosrdenství.

Zároveň platí – a je důležité to říct nahlas – že odpuštění se nedá vynutit ani uspěchat. Tlak okolí („už to nech být, vždyť je to tak dlouho“) bývá kontraproduktivní. Předčasné, jen naoko vyslovené odpuštění se často obrací proti člověku: potlačená křivda vybublá později o to silněji. Ke skutečnému odpuštění vede cesta přes plné prožití hněvu a smutku, ne jejich přeskočení.

Kroky, které k odpuštění vedou

• Dovolit si celou pravdu o tom, co se stalo a jak moc to bolelo – bez zlehčování. Odpustit lze jen to, co jsem nejdřív plně přiznal jako ránu.
• Prožít hněv i smutek, ne je obejít. Zdravý hněv je součástí procesu, ne jeho selháním.
• Oddělit čin od celé bytosti toho druhého. Udělal něco zraňujícího – to neznamená, že je celý jen tím činem.
• Rozhodnout se, vědomě a opakovaně, přestat toužit po odplatě. Není to pocit, který přijde sám, je to volba, kterou obnovuji.
• Najít v příběhu nějaký smysl pro sebe – co mě to naučilo, co si díky tomu chráním. Tenhle krok mění oběť v někoho, kdo má zase v rukou svůj život.

Odpuštění je nakonec dar, který dávám hlavně sobě. Nemusí být rychlé, nemusí být úplné a rozhodně nemusí znamenat, že u toho druhého zůstanu. Znamená jen tolik, že přestávám dovolit jedné ráně, aby řídila celý zbytek mého života.

Zdroje a doporučená četba

• Robert D. Enright: Forgiveness Is a Choice
• Robert D. Enright, Richard P. Fitzgibbons: Forgiveness Therapy
• Janis Abrahms Spring: How Can I Forgive You?
• Harriet Lerner: Why Won't You Apologize?
• Fred Luskin: Forgive for Good