Pronásledovatel a unikající
Pronásledovatel a unikající je nejčastější vzorec, do kterého páry padají v konfliktu: jeden se pod tlakem víc dožaduje kontaktu (ptá se, vyčítá, tlačí), druhý se víc stahuje (mlčí, odchází, zavírá se). Čím víc jeden pronásleduje, tím víc druhý uniká – a naopak.
Není to o povaze, ale o roli, do které nás vztah zatlačí. Pronásledovatel pod povrchem volá „jsi tu pro mě?“ a jeho naléhání je vlastně strach ze ztráty. Unikající se stahuje, protože se cítí zahlcený a bezmocný, a jeho ticho není lhostejnost, ale obrana. Oba se přitom bojí téhož – že o toho druhého přijdou.
Past je v tom, že řešení, které každý volí, spouští přesně to, čeho se druhý bojí. Cesta ven nevede přes „přestaň mě pronásledovat“ ani „přestaň utíkat“, ale přes pojmenování toho cyklu jako společného nepřítele – a přes zpomalení, ve kterém se oba můžou ukázat zranitelně.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
