Osamělost
Osamělost je bolestivý pocit mezery mezi blízkostí, po jaké toužíme, a blízkostí, kterou právě prožíváme. Není totéž co být sám: dá se cítit i uprostřed lidí, když máme spoustu kontaktů, a přesto pocit, že nás nikdo doopravdy nevidí.
Zatímco samota je stav (nikdo tu právě není) a může být i příjemná, osamělost je subjektivní prožitek. Psycholog John Cacioppo ji popsal jako evoluční poplach podobný hladu či žízni – signál, který nás má vrátit ke skupině, protože odloučení kdysi znamenalo nebezpečí.
Podle jeho výzkumů osamělost mění i to, jak čteme druhé: kdo se dlouhodobě cítí sám, bývá citlivější na náznaky odmítnutí a spíš se stáhne – čímž se od ostatních ještě vzdálí. Klíčem k jejímu utišení proto není víc kontaktů, ale zážitek skutečného napojení, tedy pocitu, že jsme někým doopravdy viděni.
