Kolo komunikace je interaktivní pomůcka postavená na Nenásilné komunikaci Marshalla Rosenberga (originál Bret Stein, 2009): ukazuje, že tutéž věc lze říct způsobem, který druhého přiblíží (pozorování, napojení na potřeby, jasná prosba), nebo odsune (hodnocení, výčitka, nátlak) – a že komunikaci, která spojuje, se lze naučit. Pomůcka Institutu párové terapie INPAT.
Interaktivní pomůcka · Nenásilná komunikace
Jak říct totéž a přiblížit se místo odsunout
Zkuste si vybavit poslední větu, po které se ve vztahu něco zaseklo. Možná to bylo „Ty na mě nikdy nemáš čas." Nebo „To ti fakt musím říkat pořád dokola?" Věta vyletí, druhý ztuhne nebo se ohradí – a najednou stojíte proti sobě, i když jste to tak nemysleli.
Zajímavé je, že ta úplně stejná starost se dá vyslovit i způsobem, po kterém se druhý naopak nadechne a přisune blíž. Rozdíl často není v tom, co říkáte, ale jak: jestli popisujete, co se stalo, místo abyste hodnotili, jaký ten druhý je. Jestli mluvíte o tom, co potřebujete, místo o tom, kdo za to může. Jestli o něco prosíte, místo abyste to vymáhali.
Přesně tohle mapuje Kolo komunikace. Vychází z Nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga a rozkládá způsoby, jak spolu mluvíme, do dvou polovin. Jedna přibližuje – pozorujeme, zůstáváme v přítomnosti, napojujeme se na potřeby své i druhého, vyjadřujeme jasnou prosbu, na kterou „ano" i „ne" smí být v pořádku. Druhá odsouvá – ospravedlňujeme, radíme, hodnotíme, nálepkujeme, tlačíme. Většina z nás umí obojí a přepíná mezi tím, aniž by o tom věděla, zvlášť když jsme unavení nebo se cítíme ohrožení.
Není to o tom, kdo mluví „správně". Levá půlka není zakázaná a nikdo v ní není špatný člověk – jen nás většinou nedovede tam, kam bychom chtěli. Dobrá zpráva je, že komunikace, která spojuje, se dá učit jako každá jiná dovednost. Prozkoumejte kolo a až narazíte na vzorec, který vám je povědomý, zkuste si najít jeho protějšek na druhé straně.
Kliknutím na výseč zobrazíte detail s popisem a příklady. Pomůcku vytvořil Institut párové terapie INPAT na základě Nenásilné komunikace M. Rosenberga (originál Bret Stein, 2009).
Dvě poloviny kola
Co přibližuje a co odsouvá
Komunikace, která spojuje
- Pozorovat a specifikovat – popsat, co se stalo, bez hodnocení
- Projevovat empatii – zůstat v přítomnosti, naladit se na druhého
- Vědomě reagovat – bez obrany, se zájmem a zvědavostí
- Volit vědomě – převzít odpovědnost, být pravdivý k sobě
- Napojit se na potřeby – své i druhého, naplněné i nenaplněné
- Vyjádřit prosbu – jasnou a konkrétní, kde „ano“ i „ne“ smí být v pořádku
Komunikace, která odsouvá
- Ospravedlňovat – přehánět, minimalizovat, interpretovat
- Opravovat a odvádět pozornost – radit, poučovat, litovat
- Impulzivně reagovat – stáhnout se, bránit se, útočit, obviňovat
- Hodnotit – soudit, nálepkovat, srovnávat, kritizovat
- Mluvit jazykem nátlaku – „musím“, „nemůžu“, „přinutil jsi mě“, vyhrožovat
Cvičení pro dva
Překlad jedné věty – z řeči, která odsouvá, do řeči, která spojuje
Kolo nejlíp pochopíte, když ho jednou použijete na vlastní větu. Vyberte si spolu jednu nedávnou chvíli, kdy něco drhlo – nic velkého, klidně obyčejnou domácí přestřelku. Nejde o to vyřešit celé téma ani zjistit, kdo měl pravdu. Jde o to zkusit si, že tutéž potřebu jde vyslovit tak, aby druhý mohl zůstat u vás. Počítejte s pěti až deseti minutami.
- 1Vzpomeňte si na větu. Jeden z vás nahlas zopakuje, co v té chvíli řekl (nebo si to jen pomyslel), tak, jak to opravdu vyletělo – třeba „Zase jsi to nechal na mně.“
- 2Najděte ji na levé půlce kola. Podívejte se spolu, kam vzorec patří: bylo to hodnocení, nálepka, výčitka, nebo tlak? Nehledáte, kdo je vinen – jen pojmenováváte, co ta věta s druhým nejspíš udělala.
- 3Přejděte na pravou půlku a přeložte ji ve čtyřech krocích: pozorování (co se konkrétně stalo, bez soudu – „Nádobí zůstalo od rána ve dřezu“), pocit („jsem z toho unavená a naštvaná“), potřeba („potřebuju cítit, že v tom nejsem sama“), prosba („vzal bys dneska nádobí ty?“).
- 4Ten druhý jen naslouchá a pak přeložené větě vrátí ozvěnu. Bez obhajoby, bez „ano, ale“. Řekne vlastními slovy, co slyšel: „Slyším, že jsi na to byla sama a chtěla bys to táhnout se mnou napůl.“
- 5Vyměňte se. Teď najde a přeloží svou drhnoucí větu ten druhý. I ten, kdo poprvé naslouchal, má nejspíš svou.
- 6Chvíli zůstaňte u toho, co se změnilo – ne u tématu, ale u pocitu. Jak znělo to samé přes potřebu a prosbu jinak než přes výčitku? Co bylo těžké a co překvapivě úlevné?
Tip: Když se během překladu začnete zahřívat a stará hádka se vrací, není to selhání – jen znamení, že téma je živé. Dohodněte se předem na slůvku, kterým kdokoli z vás může říct „potřebuju pauzu", a k cvičení se vraťte jindy. Cílem není ustát nápor, ale v klidu si osahat, že jde mluvit i jinak.
Kolo komunikace je orientační edukativní pomůcka, ne diagnostický nástroj. Slouží k zamyšlení a k tomu, aby se vám spolu lépe mluvilo.
Komunikaci ve dvou jdou do hloubky naše kurzy – Umění partnerské komunikace a Konflikty a hádky. Nebo si projděte další kvízy a testy.