Zranění vazby
Zranění vazby je náhlé narušení základní jistoty, že se na blízkého člověka mohu spolehnout, když to nejvíc potřebuji. Typicky vzniká při nevěře, zradě nebo opuštění v citlivém okamžiku a nehojí se o samotě, ale znovu ve vztahu.
Pojem pochází z emočně zaměřené terapie Sue Johnsonové. Popisuje chvíli, kdy jeden z partnerů zůstane v nouzi sám, přestože počítal s tím, že tam ten druhý bude. Nemusí jít jen o nevěru. Zranění vazby může způsobit i to, když člověk zůstane bez opory ve vážné nemoci, při ztrátě dítěte nebo v jiné krizi. Vztahem to pak prostupuje dál, i když se na první pohled zdá, že „se přece nic nestalo".
Zranění vazby drží v těle jako neustálá pohotovost. Zrazený si i po měsících může znovu a znovu přehrávat okolnosti, ostražitě sledovat, jestli se to nevrací, a reagovat prudčeji, než by čekal. Nejde o slabost ani o neochotu odpustit. Je to způsob, jakým nervová soustava chrání před dalším zklamáním. Hojení proto potřebuje, aby ten, kdo ránu způsobil, dokázal zůstat u bolesti druhého a být znovu spolehlivě dosažitelný.
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
