Ambivalence
Ambivalence je stav, kdy k jedné věci, člověku nebo rozhodnutí cítíme současně dva protichůdné tahy – a ani jeden z nich není falešný. Chci a zároveň se bojím, toužím zůstat a zároveň odejít. Není to slabost ani nerozhodnost, ale poctivé zrcadlení toho, že situace má víc pravdivých stran naráz.
Ve vztazích se ambivalence objevuje ve chvílích, kdy jde o hodně: mám se přiznat, mám zůstat, mám znovu otevřít téma, které bolí. Člověk často čeká, až jeden z pocitů zvítězí a přinese jasno. Jenže oba tahy mohou zůstat silné dlouho vedle sebe. Snaha jeden z nich rychle umlčet – přesvědčit se, že „ve skutečnosti“ chci jen jedno – většinou napětí nezmírní, jen ho zažene hlouběji.
Užitečnější než ambivalenci porazit bývá jí porozumět: co říká ta touha a co hlídá ten strach. Když se obě strany pojmenují, přestává být člověk zmítaný a začíná mít z čeho volit. Právě proto je ambivalence častým tématem v terapii – ne aby ji terapeut vyřešil za klienta, ale aby v tom rozporu pomohl vydržet dost dlouho na to, aby dozrálo rozhodnutí, které člověk unese.
Související pojmy
K tématu si přečtěte
Kde to najdete do hloubky
